Vladimír Hrubý (novinář)

Vladimír Hrubý
Narození26. března 1961
Rokycany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. října 2014 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtírakovina
Povolánínovinář, spisovatel, tanečník a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Hrubý (26. března 1961 Rokycany[1][2] – 6. října 2014 Praha[3]) byl český novinář, občanský aktivista, tanečník a pedagog.

Pedagogické a taneční začátky

Narodil se v Rokycanech a od narození žil v Nezvěsticích u Plzně.[2] Na Pedagogické fakultě v Plzni[1] studoval obor český jazyk a dějepis a k tomu dálkově i společenský tanec a choreografii.[2] Po absolvování s titulem Mgr. působil pět let ve školství. Byl zakladatelem i choreografem taneční skupiny Spin – několikanásobných mistrů ČR ve formacích Disco Show.[zdroj⁠?!] Po Sametové revoluci 1989 se skupinou odešel do Prahy a pět let působil ve Varieté Praga,[2] také v Německu a na Sicílii.[zdroj⁠?!]

Kariéra novináře

S žurnalistikou začínal ve svých 34 letech[2] v pražské soukromé stanici Radio R.I.O. a poté nastoupil do Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.[1] Zde se od roku 1995 stal na sedm let parlamentním zpravodajem, moderátorem pořadu Zápisník domácích zpravodajů a také tvůrcem a moderátorem pořadu Ring Mikrofóra.[1] Inicioval a spolu s Kateřinou Veselou dlouhodobě moderoval rozhlasový pořad Bona Dea s podtitulem „100% magazín o 4% světě“, který byl vysílán od září 1998 každé pondělí od 20.05 hodin s trváním 25 minut.[4][5] S moderováním pořadu skončil v roce 2002,[3] samotný pořad byl pak vysílán ještě do konce roku 2006.[6]

Na 7. ročníku přehlídky publicistické tvorby Report v roce 1998 získal Hlavní cenu generálního ředitele ČRo za pořad Ring Mikrofóra.[7] Za reportáž o životě HIV pozitivního prostituta z pražského Hlavního nádraží získal rozhlasovou cenu Prix Bohemia Radio.[3]

Příběhy posluchačů a posluchaček Bony Dei se mu staly inspirací k sepsání knihy Tak trochu jiné namlouvání, kterou vydala společnost Yonathan Bax v roce 2002[8][9] a o rok později nakladatelství Hart v rozšířeném vydání pod názvem Holky s holkama, kluci s klukama.[10][11]

Aktivismus

V 90. letech se Hrubý podílel na činnosti Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO).[3] V roce 2000 byl členem jeho prezidia jako vedoucí sekce kultury a sportu [12][pozn. 1] a ve stejné době mimo jiné moderoval finálový večer soutěže Gay Man ČR v brněnském Boby centru.[14][15]

V polovině května 2015 obdržel in memoriam Cenu bePROUD za celoživotní přínos LGBT komunitě.[16]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Soukromý život

V době svých studií se oženil a z manželství vzešel syn Filip. Následoval rozvod a osmiletý partnerský vztah s akademickým malířem Lukášem Příčinou.[2] S ním Hrubý v roce 1992 uspořádal symbolický svatební obřad v pražském kostele sv. Voršily, který získal širokou publicitu a stal se patrně nejznámějším podobným obřadem z té doby.[17] Po sedmi letech vzájemný slib zopakovali 16. prosince 1999, opět jen při symbolickém obřadu.[18] Po rozchodu s Příčinou byl jeho životním partnerem mladší Martin Karlík.[2]

Ve svých 43 letech Hrubý prodělal cévní mozkovou příhodu s částečným ochrnutím.[2] Dne 6. října 2014 zemřel ve Vinohradské nemocnici v Praze, kde byl hospitalizován se zhoubnou rakovinou.[3]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jan Seidl s odvoláním na jiného člena prezidia, Iva Procházky uvádí, že byl v té době Hrubý přemlouván i ke kandidatuře na prezidenta SOHO, což však odmítl.[13]

Reference

  1. ↑ a b c d HRUBÝ, Vladimír. Lidé: Vladimír Hrubý [online]. Český rozhlas Radiožurnál [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h HRUBÝ, Vladimír. Vladimír Hrubý životopis [online]. Plesk Made in Czech [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-15. 
  3. ↑ a b c d e KOUBEK, Jiří. Zemřel LGBT aktivista Vladimír Hrubý, nositel ceny bePROUD. ColourPlanet [online]. 2014-10-07 [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-09. Dostupné také na: [1]. 
  4. ↑ FANEL, Jiří. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. 527 s. ISBN 80-7272-010-4. S. 459. 
  5. ↑ Miluji tvory svého pohlaví. Příprava vydání Pavel Himl, Jan Seidl, Franz Schindler. 1. vyd. Praha: Argo, 2013. 649 s. ISBN 978-80-257-0876-7. S. 507. 
  6. ↑ SEIDL, Jan. Od žaláře k oltáři. Brno: Host, 2012. 584 s. ISBN 978-80-7294-585-6. S. 384. (dále jen Seidl (2012)). 
  7. ↑ Dvacet let Reportu. In: Sborník z tvůrčích akcí za rok 2011. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2012-02. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-14. Kapitola Report 1998, s. 38. Archivováno 14. 10. 2014 na Wayback Machine.
  8. ↑ zab. Tak trochu jiné namlouvání. 004.cz [online]. 2002-05-30 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ Tak trochu jiné namlouvání [online]. Databazeknih.cz [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ Holky s holkama, kluci s klukama [online]. Databazeknih.cz [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ Holky s holkama. Kluci s klukama [online]. Československá bibliografická databáze [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Seidl (2012), s. 368.
  13. ↑ Seidl (2012), s. 397.
  14. ↑ Seidl (2012), s. 383.
  15. ↑ LOS. Soutěž Gayman se líbila porotě i divákům. Rovnost. 2000-06-26. Dostupné online [cit. 2014-10-09]. 
  16. ↑ Gay aktivista Vladimír Hrubý získal cenu za celoživotní přínos. Pražský patriot [online]. 2015-05-17 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
  17. ↑ Seidl (2012), s. 372.
  18. ↑ Po létech se opět vzali a opět jen jako. Pilník G-Klubu Vysočiny [online]. Listopad/prosinec 1999 [cit. 2014-10-09]. Roč. Svazek 2, čís. 11/12. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29. 

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!