Badeni to dokázal mimo jiné díky podpoře mladočechů, s nimiž za odměnu začal vyjednávat o jazykových nařízeních. Pro svůj návrh zrovnoprávnění češtiny a němčiny nejen ve vnějším, ale také ve vnitřním úředním styku v Čechách a na Moravě, ovšem nezískal podporu ani v parlamentu, ani ve vládě. Doufal, že pro svůj návrh nalezne oporu u císařeFrantiška Josefa I., a tak demonstrativně podal demisi, kterou císař podle jeho očekávání skutečně nepřijal. Následně došlo v poslanecké sněmovně říšské rady k přeskupení sil a vytvoření širokého uskupení (Polský klub, mladočeši, německá katolická lidová strana aj.), která Badeniho podpořila. Když pak však Badeni jazyková nařízení vydal, zahájila německá opozice v parlamentu obstrukce, které brzy přerostly v invektivy a rvačky na parlamentní půdě. Tyto okolnosti Badeniho přivedly k podání demise 28. listopadu1897. Tentokrát ji císař přijal a za několik dní jmenoval novou vládu Paula Gautsche, která měla situaci uklidnit.[2]
