Pocházel z chorvatské rodiny, byl mladším synem c. k. nadporučíka Petera Njegovana. První vojenskou průpravu získal na kadetní jezdecké škole v Hranicích, poté v letech 1879–1882 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1882 jako poručík k 53. pěšímu pluku v Gorici. Vojenské vzdělání si doplnil v letech 1886–1888 na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Vystřídal službu u pěších pluků ve Lvově a Miskolci, v roce 1892 byl povýšen na kapitána a poté působil přímo u generálního štábu ve Vídni. V roce 1893 se vrátil do Lvova, kde byl štábním důstojníkem u 30. pěšího pluku a u velení 11. armádního sboru. V roce 1898 se v hodnosti majora stal šéfem štábu u pevnostního velitelství v Krakově.[1] V roce 1901 získal hodnosti podplukovníka a poté několik let pobýval v Záhřebu,[2] kde byl jako plukovník od roku 1905 velitelem 16. pěšího pluku, s nímž byl v roce 1908 přeložen do Bjelovaru.[3][4]
V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora[5] a převzal velení 68. pěší brigády v Weißkirchenu,[6] následně byl velitelem 12. pěší brigády v Klagenfurtu.[7] V této době vynikl důsledností při výcviku vojsk. Na jaře 1914 se stal velitelem 35. pěší divize v Kluži[8] a k datu 1. května 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[9] Se svou divizí byl na začátku první světové války povolán na východní frontu v zařazení v 2. armádě generála Böhm-Ermolliho,[10] krátce poté se ale vážně zranil při pádu, takže hned po dokončení mobilizace byl z aktivní vojenské služby ze zdravotních důvodů stažen. Do armády se vrátil v lednu 1915, kdy se stal posádkovým velitelem v Sibiu.[11][12] Po vstupu Rumunska do války na straně Dohody vypracoval plány na obranu a případnou evakuaci Sibiu. V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu platného pro Uherské království[13] a dosáhl hodnosti titulárního generála pěchoty.[14][15] Ze Sibiu byl odvolán z banálního důvodu, kdy při jedné slavnostní příležitosti stál při hraní rakouské hymny, ale při maďarské hymně již seděl. Na základě interpelací maďarských poslanců byl v listopadu 1917 ze Sibiu odvolán, krátce poté byl jako posádkový velitel umístěn v Přemyšlu, kde setrval do konce války.[16][17] K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován[18] a usadil se v Karlovaci, kde o několik let později zemřel.
Řády a vyznamenání
Během vojenské služby získal v Rakousku-Uhersku následující ocenění.[19][20]
↑Přehled rakousko-uherských generálů 1890–1918 na webu austro-hungarian armydostupné online
↑Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 16 dostupné online
↑Velitelé Přemyšlu za první světové války na webu weltkriege.atdostupné online
↑Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 19 dostupné online
↑Služební postup Viktora Njegovana in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 127 dostupné online
↑Přehled řádů a vyznamenání Viktora Njegovana in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 168 dostupné online
↑Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 68, 101 dostupné online
.png){kind=small}
