Victor Ehikhamenor (* 1970, Udomi-Uwessan, stát Edo, Nigérie) je nigerijský vizuální umělec, spisovatel a fotograf známý svými rozsáhlými díly, které se zabývají mnohonárodním kulturním dědictvím a postkoloniální socioekonomikou současného černošského života. V roce 2017 byl vybrán (spolu s dalšími dvěma umělci), aby reprezentoval Nigérii na Bienále v Benátkách, poprvé, kdy byla Nigérie zastoupena na události.[1] Jeho práce byla popsána jako „symbol odporu“ vůči kolonialismu.[2]
Ehikhamenor se narodil v Udomi-Uwessanu, státu Edo, Nigérii, části starověkého Beninského království, známého svou historickou tradicí odlévání bronzu. Vzdělání získal v Nigérii a ve Spojených státech. V roce 2008 se vrátil ze Spojených států, aby pracoval v Lagosu.
Jeho babička byla tkadlena látek, strýc fotograf, dědeček z matčiny strany kovář a matka místní umělkyně.[3]
Jeho tvorba je silně ovlivněna prací vesničanů, zejména jeho babičky.[3] Tuto tradiční výchovu považuje za základní princip své inspirace; od babiček, které na svém malém tkalcovském stavu tkaly látky s místně barvenými nitěmi, přes pozorování pečlivé malby/zdobení jeho matky hlínou a uhelnými pigmenty až po pozorování jiných vesničanů, kteří si dělali značky na starodávných zdech svatyní a oltářů.[4][5][6] To je trvalý rys jeho práce, která je abstraktní, symbolická a politicky motivovaná; ovlivněna dualitou afrického tradičního náboženství a zachycením západních přesvědčení, vzpomínek a nostalgie.
Ehikhamenor uspořádal řadu samostatných uměleckých výstav po celém světě. V roce 2016 byl jedním z 11 nigerijských umělců pozvaných, aby se připojili ke třiadvaceti indonéským umělcům na velké výstavě na Bienále. V Národním muzeu Jogja ukázal instalaci s názvem „Bohatství národů“.[3] Ehikhamenor byl pozván do Art Dubai v březnu 2018.[7] V červenci 2018 byl také jedním z nigerijských umělců vybraných k setkání a vystavení děl pro hostujícího francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.[8] Výstava pořádaná ART X Lagos se konala ve svatyni Afrika, nočním klubu Femi Kuti. Jeho práce byly také vystaveny na samostatných a skupinových výstavách v muzeích a galeriích po celém světě, včetně Tyburn Gallery (Londýn), Rele Gallery (Lagos, Nigérie), Jennings Gallery (Washington, DC), 5. Meditationa Biennale (Poznaň, Polsko), 12. bienále Dak'art (Dakar, Senegal), Bienále Jogja XIII (Yogyakarta, Indonésie).
Umění a fotografie autora byly použity pro úvodníky i pro přebaly knih od autorů, jako jsou například Chimamanda Ngozi Adichieová, Helon Habila, Toni Kan, Chude Jideonwo a Chika Unigwe. Byly také ilustrovány na látkách a vystaveny na mezinárodních módních přehlídkách.[9]
Jeho debutová básnická sbírka Sordid Rituals vyšla v roce 2002. Jeho druhá kniha, Excuse Me! (Omluvte mě!, 2012), satirický kreativní non-fiction pohled na život Afričanů doma i v zahraničí, je doporučeným textem na dvou nigerijských univerzitách.[10]
Publikoval četné beletrie a kritické eseje s akademickými časopisy, mainstreamovými časopisy a novinami z celého světa, včetně The New York Times, CNN Online, Washington Post, Farafina, AGNI Magazine a Wasafiri. Jeho povídka „The Supreme Command“ získala v roce 2003 cenu Asociace vysílatelů Commonwealthu.
Jednou byl popsán jako „nesporně jeden z nejinovativnějších současných umělců Afriky“[3] a jeden ze „42 afrických inovátorů, které je třeba sledovat“.[11]
Dne 8. května 2017, během účasti na Benátském bienále, Ehikhamenor poprvé upozornil na to, co popisuje Damien Hirst jako kulturní přivlastnění nigerijského umění Yoruba.[12] Výstava britského umělce nazvaná Treasures From the Wreck of the Unbelievable představovala různé sochy, které měly být vnímány jako trosky zachráněné z vraku lodi. Ale jedním z vystavených artefaktů byla kopie „Ori Olokun“, slavného bronzového umění Ife ze 14. století, nyní popisovaného jako „Zlaté hlavy“.
Jeho série vynesla toto téma do popředí v místních i mezinárodních médiích.[13][14]
V únoru 2018 Ehikhamenor otevřel Angels and Muse (Andělé a múza), popsaný jako „multimodální co-workingový prostor v Lagosu zahalený nástěnnými malbami, vitrážemi a krásným osvětlením, což přináší ohromující vizuální a pohlcující zážitek“.[15] Prostor, který se také používá pro rezidenční pobyty umělců, se nachází v oblasti Ikoyi ve státě Lagos a obsahuje „multidisciplinární místnost“, která se mimo jiné používá pro „workshopy, školení, čtení knih, výstavy experimentálního nebo konceptuálního umění“.[16] Projekt byl uveden v 10. epizodě seriálu Netflix Amazing Interiors v červenci 2018.[17]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victor Ehikhamenor na anglické Wikipedii.
{{Cite news}}
{{Cite web}}