Veniamin (světským jménem: Volodymyr Mykolajovyč Zaryckyj; 12. září 1953, Stodulci – 6. září 2023)[1] byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a metropolita orenburský a saraktašský.
Život
Narodil se 12. září 1953 ve vesnici Stodulci ve Vinnycké oblasti.[2]
Roku 1970 dokončil střední školu ve vesnici Luka-Barska. Dne 5. května 1973 vstoupil do Trojicko-sergijevské lávry a stejného roku se 12. září stal hypodiakonem biskupa rjazaňského Simona (Novikova). Od roku 1974 byl čtecem v chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v Kiněšmě.[2]
Dne 30. března 1975 byl arcibiskupem ivanovským a kiněšemským Iovem (Kresovyčem) rukopoložen na diákona a 6. dubna na jereje. Začal sloužit v katedrálním chrámu Proměnění Páně v Ivanovu. Poté byl ustanoven představeným chrámu Ikony Matky Boží Znamení ve vesnici Krasnoje v Palechském rajónu Ivanovské oblasti.[2]
Dne 27. května 1977 byl archimandritou Amvrosijem (Ščurovem) postřižen na monacha se jménem Veniamin na počest svatého Benjamina Pečerského.[2]
Dne 16. prosince 1977 byl přijat do kléru orelské eparchie a byl jmenován představeným chrámu Narození Krista v Bolchově. Od 3. října 1978 byl představeným chrámu svatého Mikuláše v sídle Kromy.[2]
Dne 25. března 1982 byl povýšen na igumena.[2]
Roku 1985 dokončil studium na Moskevském duchovním semináři. O dva roky později byl jmenován sekretářem eparchiální správy orelské eparchie a 6. června 1987 byl povýšen na archimandritu. Dne 7. července byl ustanoven představeným katedrálního chrámu svatého Nikity v Orelu.[2]
Od 1. ledna 1989 působil jako ekonom-stavitel monastýru svatého Jana Bohoslova ve vesnici Poščupovo a 11. prosince 1990 byl převeden do služby Nikolo-Ugrešského monastýru, kde se 12. června 1992 stal představeným.[2]
V letech 1999–2010 byl rektorem Nikolo-Ugrešského duchovního semináře.[2]
Roku 2002 dokončil studium na Moskevské duchovní akademii, kde obhájil svou diplomovou práci na téma „Život a dílo metropolity moskevského a kolomenského Makaria (Něvského).“[2]
Dne 7. března 2003 jej Svatý synod zvolil biskupem ljubereckým a vikářem moskevské eparchie.[3] Dne 13. srpna byl v chrámu Všech svatých monastýru Danilov oficiálně jmenován biskupem a o den později proběhla v chrámu Krista Spasitele v Moskvě jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Alexij II., metropolita krutický a kolomenský Juvenalij (Pojarkov), metropolita voroněžský a borisoglebský Sergij (Fomin), arcibiskup tverský a kašinský Viktor (Olijnyk), arcibiskup istrijský Arsenij (Jepifanov), arcibiskup rjazaňský a kasimovský Pavel (Ponomarjov), arcibiskup verejský Jevgenij (Rešetnikov), arcibiskup jaroslavský a rostovský Kirill (Nakoněčnyj), biskup orechovo-zujevský Alexij (Frolov), biskup krasnogorský Sava (Volkov), biskup bakuský a prikaspijský Alexander (Iščein), biskup dmitrovský Alexandr (Agrikov), biskup sergijevo-posadský Feognost (Guzikov) a biskup permský a solikamský Irinarch (Grezin).[4]
Dne 31. května 2010 byl Svatým synodem ustanoven biskupem penzenským a kuzněckým.[5]
Dne 6. října 2010 byl jmenován rektorem Penzenského duchovního semináře.[6]
Dne 27. prosince 2011 byl Svatým synodem potvrzen ve funkci představeného Nižnělomovského Kazaňského Bogorodického monastýru ve vesnici Norovka.[7]
Dne 26. července 2012 mu byl Svatým synodem změněn titul na penzenský a nižnělomovský a byl zároveň jmenován hlavou nově vzniklé penzenské metropole.[8]
Od července 2012 do srpna 2013 byl dočasným správcem serdobské eparchie.[2]
Dne 1. srpna 2012 byl povýšen na metropolitu.[9]
Dne 25. prosince 2013 byl ustanoven metropolitou rjazaňským a michajlovským.[10]
Dne 19. března 2014 byl potvrzen ve funkci představeného monastýru Svaté Trojice v Rjazani.[11]
Dne 30. května 2014 byl jmenován dočasným správcem skopinské eparchie a byl osvobozen od funkce rektora Penzenského duchovního semináře.[12]
Dne 22. října 2015 byl ustanoven metropolitou orenburským a saraktašským, hlavou orenburské metropole.[13]
Dne 4. května 2017 byl Svatým synodem potvrzen ve funkci představeného Dimitrijevského monastýru v Orenburgu.[14]
Od prosince 2017 do března 2018 byl rektorem Orenburského duchovního semináře.[2]
Zemřel 6. září 2023, pohřben bude v Nikolo-ugrešském monastýru.[1]
Reference
Externí odkazy
