Vasilij Vasiljevič Zeňkovskij (rusky Василий Васильевич Зеньковский ; 16. července 1881 Chmelnyckyj – 5. srpna 1962 , Paříž )[ 1] ruský křesťanský filosof , psycholog a publicista, autor Dějin ruské filosofie (ve dvou svazcích, 1948—1950).
V roce 1920 emigroval do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců , kde byl v letech 1920 —1923 profesorem filosofické a teologické fakulty Bělehradské univerzity , od roku 1921 člen bělehradského spolku blahoslaveného Serafima Sarovského .
Roku 1923 byl na Všeemigrantském sjezdu pedagogů zvolen předsedou Pedagogické úřadu pro věci ruských škol v zahraničí. V témže roce se zúčastnil prvního sjezdu Ruského studentského křesťanského hnutí (РСХД) v Přerově , na němž byl zvolen předsedou hnutí. Byl členem bratrstva svaté Sofie .
V letech 1923 —1926 byl profesorem experimentální a dětské psychologie na Vyšší pedagogické škole v Praze , později se stal jejím ředitelem.
V letech 1926—1927 pobýval v USA , kde se zabýval výukou problematiky církevního vzdělání.
Náhrobek na hřbitově v Sainte-Geneviève-des-Bois Zemřel v roce 1962 v Paříži. Je pochován na ruském pravoslavném hřbitově v Sainte-Geneviève-des-Bois .
Ve svých Dějinách ruské filosofie Vasilij Zeňkovskij zdůrazňoval, že
„
všeobecným faktem v dějinách filozofie je vznik filozofie jako samostatné a svobodné formy duchovní tvorby z hlubin náboženského světového názoru.[ 2]
“
ZEŇKOVSKIJ, Vasilij Vasiljevič: Istorija Russkoj Filosofii I – II; Leningrad 1991.
ZEŇKOVSKIJ, Vasilij Vasiljevič. Istorija Russkoj Filosofii . Moskva : Raritet – Akademičeskij Projekt, 2001. 880 s. (Summa). ISBN 5-85735-139-1
Odkazy
Reference
Literatura
