Vystavoval již od svých 16 let, šel jednoznačně ve stopách svého otce, hluboká empatie k malbám Károlye Ferenczyho mu bránila v nalezení jeho vlastní umělecké cesty. Od svého otce se poněkud odlišoval tím, že se vyvarovával velkých barevných kontrastů (např. Ulice v Nagybányi, 1905). Věnoval se především krajinomalbě, zaujalo jej především okolí Nagybányi, Budapešť a Benátek.
Roku 1933 napsal monografii o životě svého otce. Poměrně velká výstava jeho díla se nachází v muzeu rodiny Ferenczyových v Szentendre.