Tento článek je o rodu blanokřídlého hmyzu. Další významy jsou uvedeny na stránce Včela (rozcestník).
Včela (Apis) je rod blanokřídlého hmyzu. Charakteristickým projevem rodu včela je stavba díla z vosku vyprodukovaného včelí voskovou žlázou.
Zařazení rodu včela
Nadčeleď včely (Apoidea) tvoří celkem sedm čeledí. Z nich šest v sobě zahrnuje samotářské včely druhově velmi rozmanité. Jen na území Česka a na Slovensku žije 609 druhů včel samotářek. Sedmou čeleď představuje čeleď včelovití (Apidae), do níž patří včela medonosná, čmeláci a tropické bezžihadlé včely.
Evoluce
První zástupci této hmyzí skupiny se objevují v křídě, zhruba před 120 miliony lety.[1] To dokazují i nálezy v barmském jantaru, staré zhruba 99 milionů let (věk cenoman).[2]
Charakteristika
sociální hmyz tvořící trvalá společenstva – včelstva
staví voskové dílo z vlastního vosku
shromažďuje zásoby medu, vosku a pylu
rozhodující opylovač hmyzosnubných rostlin
rozvinuta schopnost předat informaci o umístění zdroje potravy (tzv. včelí tanec)
Podrody
Rod Apis je rozdělen do tří podrodů
ApisLinnaeus, 1758 sensu stricto – stavba několika svislých vedle sebe uložených plástů v temné dutině. Přesto jsou včely schopné pomocí svých tanců na svislých plástech předat informaci o zdroji snůšky.
Megapis Ashmead, 1904 – skupina velkých včel (dělnice až 2 cm), která staví výhradně jediný svislý plást o ploše 1 až 2 m2 volně v prostoru obvykle na větvi. Včely tančící na vodorovné či svislé ploše plástu musejí vidět slunce.
Micrapis Ashmead, 1904 – drobné včely (dělnice 6–7 mm) stavějí jediný plást v otevřeném prostoru o rozměrech do 0,4 m2, dělnice jsou schopné předat informaci o snůšce při tanci pouze na vodorovné ploše plástu s výhledem na slunce.
Druhy a poddruhy
V systematizaci druhů rodu včela dochází stále k novým objevům. Následující tabulka je určená k rychlé orientaci především v platném českém názvosloví (např.: včela indická je často užívaný, ale nesprávný, český název pro druh včela východní (poddruh) indická (Apis cerana indica) . Sloupec „synonyma“ v tabulce označuje latinské ekvivalenty, které nevyhovují
Mezinárodním pravidlům zoologické nomenklatury a nemají se už používat.
V období středověku byly včely medonosné obecně uznávané jako užitečný druh hmyzu, existovaly ale i výjimky. Někteří lidé například věřili, že se rodí z mršin uhynulých zvířat nebo z mušek, které na tyto mršiny sedají. Objevila se také kuriózní myšlenka, že včely jsou ve skutečnosti nejmenší druhy ptáků.[3]
ING. PŘIDAL, PH.D., Antonín. Nejen naše včela medonosná, ale i jiné…. Včelařství, časopis ČSV. 2004, roč. 57, čís. 4, s. 88–93. ISSN0042-2924.
ING. PŘIDAL, PH.D., Antonín. Včely ve třetím tisíciletí. Dol: Výzkumný ústav včelařský, 2008. ISBN978-80-87196-00-7. Kapitola Podrody rodu Apis a jejich srovnávací bionomie, s. 52–53.
