Václav Brožík mladší (30. ledna 1854 Plzeň – 6. listopadu 1927 tamtéž)[2] byl český konstruktér a podnikatel, výrobce kočárů a povozů v Plzni. Roku 1891 byla jeho firma, založená jeho otcem Václavem Brožíkem starším, jmenována dvorním dodavatelem kočárů pro rakouského císaře Františka Josefa I. Od roku 1890 pak firmu V. Brožík a syn vedl samostatně. Firma se od roku 1985 zaměřila také na výrobu automobilových karosérií. Sám se roku 1900 stal vlastníkem prvního osobního automobilu v Plzni.[3]
Život
Mládí
Narodil se v Plzni jako druhý nejstarší syn (třetí z osmi dětí) do rodiny výrobce kočárů Václava Brožíka staršího, původem z Dýšiny u Plzně, a jeho manželky Kateřiny. Otec, vyučený sedlář, se roku 1845 přestěhoval do Plzně a v Solní ulici nedaleko hlavního plzeňského náměstí provozoval dílnu na výrobu kožených pásků, řemenů a popruhů. V roce 1867 pak otec založil dílnu na výrobu kočárů v Přemyslově ulici na Říšském předměstí. Václav mladší se u otce vyučil sedlářem a v roce 1871 byl poslán do Drážďan, aby v tamní továrně na výrobu kočárů získal praxi. Dále působil v podobných továrnách v Berlíně (1872), Vídni (1873) a Paříži (1874–1877).[4]
Podnikání
Roku 1883 se vrátil do Plzně, kde pomáhal s řízením rodinné firmy. Roku 1890 převzal její vedení a stal se jediným vlastníkem. Roku 1891 byl firmě propůjčen titul dvorního dodavatele kočárů císařem Františkem Josefem I. na Jubilejní zemské výstavě v Praze. Výroba byla roku 1894[5] přemístěna na křižovatku ulic Sirková a Nádražní, tzv. U Jána, nedaleko pivovaru Prazdroj. V roce 1895 zde byla vyrobena první automobilová karosérie, roku 1898 pak továrna dodala prvních 20 vozů pro tramvajovou elektrickou dráhu Františka Křižíka v Plzni. Vyráběla vozy též pro rakouského císaře, anglickou královskou rodinu či perského šáha.
Mororismus
Václav Brožík mladší v roce 1900 zakoupil vlastní automobil, se kterým provedl několik jízd po Plzni. Stal se tak jedním z vůbec prvních majitelů osobního automobilu v Čechách a prvním vlastníkem auta ve městě.
Po roce 1900 byl provoz závodu zařízen také na prodej, opravu a údržbu automobilů, v pozdějších letech zde byly vyráběny rovněž zakázkové automobilové karoserie. K prodeji zde byly nové i ojeté osobní či nákladní vozy značek zejména německé či francouzské výroby: Mercedes, Maurer Union[6] či domácí Laurin & Klement z Mladé Boleslavi. K dostání zde byly také například pneumatiky, autodíly nebo pohonné hmoty. Firma rovněž realizovala řadu prestižních zakázek, včetně výroby karoserií pro vznikající pražskou a vídeňskou taxislužbu či výrobu těles pro jedny z prvních pražských autobusů.
Brožík byl rovněž členem řady dalších institucí a spolků: správní rady Měšťanského pivovaru v Plzni, výboru Městské spořitelny či Západočeského autoklubu (čestný předseda) sdružujícího místní motoristy, sídlícího v hotelu Waldek v centru města.
Ve vedení firmy pokračoval téměř až do konce života, včetně náročného období první světové války. Roku 1924 vyrobila firma též karoserii pro vůz Škoda Hispano-Suiza prezidenta T. G. Masaryka.[7]
Úmrtí
Václav Brožík mladší zemřel roku 1927 na zápal plic. Byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově u Kostela Všech svatých v Plzni. Jeho synové Václav a Jaroslav s manželkou Janou pokračovali v řízení firmy až do převzetí moci v Československu komunistickou stranou v únoru 1948. Firma Brožík byla následně znárodněna a zařazena pod firmu Karosa.
Odkazy
Reference
- ↑ Generální heslář Biografického slovníku českých zemí. Dostupné online. [cit. 2021-01-22].
- ↑ BROŽÍK Václav 30.1.1854-6.11.1927 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-01-21]. Dostupné online.
- ↑ První tramvaj i auto pro prezidenta. Nejen to vyrobili Brožíkové z Plzně. Plzeň [online]. 2020-07-05 [cit. 2021-01-21]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie Plzeň – Václav Brožík [online]. Město Plzeň [cit. 2023-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Euro.cz [online]. [cit. 2021-01-21]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-01-21]. Dostupné online.
- ↑ První tramvaj i auto pro prezidenta. Nejen to vyrobili Brožíkové z Plzně. Plzeň [online]. 2020-07-05 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
.png)
