Usměrňovací můstek je elektrické zařízení, soustava čtyř a více diod v můstkovém obvodu, které vytváří výstup stejné polarity pro jakoukoliv polaritu vstupu. V nejběžnější aplikaci se můstkové usměrňovače používají k převádění střídavého proudu na stejnosměrný proud.
Můstkový usměrňovač byl vynalezen polským elektrotechnikem Karlem Pollakem, který si jej patentoval v prosinci 1895 ve Velké Británii a v lednu 1896 v Německu.[1] V roce 1897 nezávisle objevil a publikoval Leo Graetz podobné zapojení. Dnes je diodový můstek často označován jako Graetzův obvod či Graetzův můstek.
Jednofázový můstek využívá spojení čtyř diod, z nichž v každé půlvlně vedou dvě diody. Velikost usměrněného napětí (zanedbá-li se úbytek napětí na diodách) je dána vzorcem:[2]
U D C = 2 2 π ⋅ U A C ≈ 0 , 9 ⋅ U A C {\displaystyle U_{DC}={\frac {2{\sqrt {2}}}{\pi }}\cdot U_{AC}\approx 0,9\cdot U_{AC}}
kde:
Třífázový můstek využívá spojení šesti diod, z nichž v každém okamžiku vedou dvě. Velikost usměrněného napětí (zanedbá-li se úbytek napětí na diodách) je dána vzorcem:[3]
U D C = 3 2 π ⋅ U A C ≈ 1 , 35 ⋅ U A C {\displaystyle U_{DC}={\frac {3{\sqrt {2}}}{\pi }}\cdot U_{AC}\approx 1,35\cdot U_{AC}}