Uri Ilan (hebrejsky אורי אילן, 17. února 1935, Gan Šmu'el – 13. ledna 1955, Damašek) byl izraelský voják, který spáchal sebevraždu v syrském vězení poté, co byl zajat během tajné vojenské operace na Golanských výšinách. V Izraeli se stal symbolem odvahy a patriotismu.[1][2]
Život
Narodil se v roce 1935 v kibucu Gan Šmu'el v tehdejší britské mandátní Palestině (dnešní Izrael). Jeho matkou byla sionistická aktivistka a poslankyně Fajge Ilanit,[3] zatímco jeho pradědou talmudista a roš ješiva telšské ješivy Šimon Škop. V roce 1953 narukoval k pěchotní brigádě Golani.
Spolu s dalšími čtyřmi vojáky z jeho jednotky byl 8. prosince 1954 zajat u města Kunejtra na Golanských výšinách, kam byli vysláni v rámci tajné operace, při níž měli vyzvednout nahrávky ze zařízení, které odposlouchávalo syrskou komunikaci.[4] Vojáci byli následně převezeni do Kunejtry a posléze k výslechu do vězení v Damašku. Zde je Syřané rozdělili do samostatných cel a mučili je.[5] V rámci uplatnění metod psychologického boje řekli každému z vojáků, že jeho druzi již byli všichni oběšeni na náměstí v Damašku, a že jediný způsob, jak se mohou zachránit, je mluvit. Ilan po zhruba pěti týdnech spáchal ve své cele 13. ledna 1955 sebevraždu a oběsil se na laně, které vyrobil z prostěradla.[4] Ve svém oblečení ukryl vzkaz své zemi a rodině. Nejslavnější z těchto poznámek obsahovala hebrejskou větu .לא בגדתי. התאבדתי, což v překladu znamená „Nezradil jsem. Zvolil jsem sebevraždu.“[4]
Jeho ostatky byly následně navráceny do Izraele, kde byly druhý den pohřbeny v jeho rodném kibucu. Jeho sebevražda a poznámky, které za sebou zanechal, vyvolaly v Izraeli velkou vlnu smutku a zároveň národní hrdosti. Jinak tomu bylo se čtyřmi zbývajícími vojáky. Jeden z nich, Me'ir Moses, nevydržel fyzické a psychické mučení a Syřanům vyzradil lokalitu odposlouchávacího zařízení. Čtveřice vojáků se nakonec vrátila do Izraele 29. března 1956 výměnou za 40 zajatých syrských vojáků. Po návratu byl Moses degradován do hodnosti vojína a souzen pro vlastizradu. Hodnost mu byla navrácena po šestidenní válce a omilostnění se dočkal až v roce 2005 z rukou prezidenta Moše Kacava.[4]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uri Ilan na anglické Wikipedii.
- ↑ RUM, Moses; EHRLICH, Zev H. אורי אילן - מסר נוסף בפתקים [online]. Haarec, 2005-01-12 [cit. 2015-07-03]. Dostupné online. (hebrejsky)
- ↑ FRANKEL, Jonathan a kolektiv. Studies in Contemporary Jewry. Svazek X: Reshaping the Past: Jewish History and the Historians. Oxford: Oxford University Press, 1994. 464 s. ISBN 0-19-509355-0. (anglicky)
- ↑ SHLAIM, Avi. The Iron Wall: Israel and the Arab World. New York: W.W. Norton, 2001. 670 s. Dostupné online. ISBN 0-393-04816-0. (anglicky)
- ↑ a b c d OMER-MAN, Michael. This Week in History: ‘I didn’t betray my country’ [online]. The Jerusalem Post, 2012-01-08 [cit. 2015-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOBSON, Rolf; KRISTIANSEN, Tom. Navies in Northern Waters, 1721-2000. Abingdon: Routledge, 2004. 344 s. Dostupné online. ISBN 0-714-65632-1. S. 130. (anglicky)
Externí odkazy
