Torpédovka typu 1935 (jinak též třída T1) byla třídatorpédovek německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy.[2] Za války torpédovky sloužily zejména jako eskortní lodě, stíhače ponorek a minonosky.[2] Devět jich bylo ve válce ztraceno. Jednu po válce provozovalo sovětské námořnictvo.
Stavba
Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy. Jejich stavba byla rovným dílem rozdělena mezi loděnice Schichau v Elbingu a Deschimag v Brémách. Do služby byly přijaty v letech 1939–1940.[1]
Dne 18. září 1940 v Le Havre potopena britským letectvem. Vyzvednuta a po opravě se do služby vrátila 12. prosince 1943. Dne 14. března 1945 severně od Helské kosy potopena minou položenou sovětskou ponorkou L-21.
T4
Schichau
1936
1938
květen 1940
Roku 1946 předána USA a roku 1948 Dánsku, ale nezařazena do námořnictva. Sešrotována 1951.
T5
Deschimag
1936
1937
leden 1940
Dne 14. března 1945 severně od Helské kosy potopena minou položenou sovětskou ponorkou L-21.
T6
Deschimag
1937
1937
duben 1940
Dne 7. listopadu 1940 východně od Aberdeenu potopena minou.
T7
Deschimag
1937
1938
prosinec 1939
Dne 29. července 1944 během oprav v loděnici Deschimag v Brémách potopena americkým letectvem. Vyzvednuta, šesrotována.
T8
Deschimag
1937
1938
říjen 1939
Dne 5. května 1945 poblíž Kielu poškozena spojeneckým letectvem a následně potopena vlastní posádkou.
T9
Schichau
1936
1938
červenec 1940
Dne 5. května 1945 poblíž Kielu poškozena spojeneckým letectvem a následně potopena vlastní posádkou.
T10
Schichau
1936
1939
srpen 1940
Dne 18. prosince 1944 potopena spojeneckým letectvem v loděnici Deutsche Werke v Danzigu.
T11
Deschimag
1938
1939
květen 1940
Roku 1945 předána Spojenému království a roku 1946 Francii jako Bir Hakeim, ale do námořnictva nezařazena. Sešrotována.
T12
Deschimag
1938
1939
červenec 1940
Roku 1945 předáma Sovětskému svazu jako Podvižnyj. Sovětským námořnictvem využíván jako testovací plavidlo.[3] Sešrotována 1957.[2]
Konstrukce
Ilustrace vzhledu plavidel
Výzbroj tvořil jeden 105mm kanón ve věži na zádi, tři 20mm kanóny v jednohlavňové lafetaci a dva otočné trojité 533mm torpédomety, umístěné v ose trupu. Doplňovaly je dva vrhače hlubinných pum se zásobou 32 kusů. Unést mohly až 30 námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Wagner a dvě parní turbíny Wagner o výkonu 31 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,5 uzlu. Dosah byl 1070 námořních mil při rychlosti 19 uzlů.[1]
Modifikace
Roku 1941 byla u sedmi torpédovek (T2, T4, T7, T9–12), pro zlepšení nautických vlastností, prodloužena příď.[2] Poté byla jejich celková délka 87,1 metru. Na přídi tím vznikl prostor pro jeden 37mm kanón.[1] Během války byla výzbroj plavidel modifikována. Zejména byla posílována hlavňová výzbroj a naopak torpédová redukována na jeden torpédomet. Zároveň byla plavidla vybavena radary (FuMO 28, FuMO 63) a další elektronikou (FuMB 4 Sumatra, FuMB 6 Palau).[1]
.jpg)
