Thomas Graves, 2nd Baron Graves Anne Elizabeth Graves Peter William Graves Elizabeth Anne Graves Margaret Anne Graves
Příbuzní
Henry Richard Graves, Augusta Law[1], Jane Anne Graves[2], Caroline North Graves[2], Hester Charlotte Graves[2], Isabella Letitia Graves[2], Louisa Elizabeth Graves[2], William Thomas Graves, 3rd Lord Graves, Baron of Gravesend[2] a Adolphus Edward Paget Graves[2] (vnoučata)
Pocházel ze staré anglické rodiny připomínané od 12. století,[3] několik členů rodu dosáhlo vysokých hodností u námořnictva. Narodil se jako mladší syn kontradmirála Thomase Gravese (1680–1755) a k námořnictvu vstoupil jako dobrovolník v patnácti letech, službu zahájil na přelomu let 1739–1740 u břehů Kanady. V Karibiku se zúčastnil neúspěšné bitvy u Cartageny, poté přešel pod velení svého otce na loď HMS Norfolk. V roce 1743 byl povýšen na poručíka, během války o rakouské dědictví bojoval v bitvě u Toulonu a poté v roce 1747 ve dvou vítězství u mysu Finisterre.[4]. Po Cášském míru v soukromí studoval námořní strategii, zdokonaloval se ve francouzštině a na obchodních lodích absolvoval dvě cesty k břehům Afriky. V roce 1754 byl povýšen na komandéra a již ve třiceti letech byl kapitánem (1755). Na začátku sedmileté války byl předvolán před válečný soud kvůli odmítnutí boje s francouzskou lodí. Soudem byl pokárán, ale zůstal v aktivní službě, během sedmileté války se zúčastnil obléhání a bombardování Le Havre (1759). V roce 1761 byl v hodnosti komodora jmenován guvernérem na ostrově Newfoundland,[5] kde s mimořádným zápalem hájil britské obchodní zájmy (jednalo se především o rybolov).[6] Konec sedmileté války a Pařížský mír z roku 1763 rozšířil britské državy v Kanadě o oblast Labradoru, která spadala taktéž do kompetencí newfoundlandského guvernéra.[7] Krátce poté se ale Graves vrátil do Evropy a poté velel několika lodím dislokovaným převážně v britských přístavech.
Bitva v zálivu Chesapeake (1781)
V lednu 1775 byl zvolen do Dolní sněmovny, kde se připojil ke straně toryů a podporoval vládu lorda Northa, ještě téhož roku se ale vzdal poslaneckého mandátu ve prospěch svého staršího bratra Williama.[8] V roce 1779 byl povýšen na kontradmirála a jako velitel eskadry byl vyslán k břehům severní Ameriky, kde se měl zapojit do války proti USA. V roce 1781 s francouzským admirálem hrabětem de Grasse prohrál bitvu u Chesapeake a za špatnou strategii byl kritizován svým zástupcem Samuelem Hoodem. Ztráta podpory z moře pak vedla ke kapitulaci generála Cornwallise u Yorktownu.[9] V roce 1782 byla Gravesova flotila zdecimována bouří u břehů Kanady, kde se potopilo několik bitevních i obchodních lodí. Po návratu do Anglie byl v letech 1786–1790 velitelem v Plymouthu.[10] Do aktivní služby se vrátil ještě za francouzských revolučních válek, v roce 1794 byl jmenován viceadmirálem a zástupcem admirála Richarda Howea v čele loďstva Channel Fleet. Téhž roku byl vážně zraněn na své vlajkové lodi HMS Royal Sovereign v bitvě Slavného 1. června (1794), která byla vážně poškozena v přímém střetu s lodí Terrible francouzského admirála Bouveta.[11][12][13]Za zásluhy byl povýšen na admirála s roční penzí 1 000 liber, zároveň získal titul barona (peerský titul platil pouze pro Irsko a nebylo s ním spojeno členství ve Sněmovně lordů). Poté odešel do soukromí na své panství Cadhay House v Devonu, které získal sňatkem a zde později také zemřel.[14] Krátce před smrtí získal v roce 1801 Řád lázně.
V roce 1771 se oženil s Elizabeth Williamsovou (†1827), s níž měl pět dětí.[15] Nejmladší z potomstva byla dcera Margaret Anne (1777–1808) provdaná za admirála Christophera Neshama (1771–1851). Dědicem baronského titulu byl syn Thomas North Graves, 2. baron Graves (1775–1830). Protože s irským baronským titulem nezasedal v Horní sněmovně, byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, kromě toho zastával funkce u královského dvora. Jeho manželkou byla Mary Paget (1783–1835), nejmladší sestra významného vojevůdce napoleonských válekpolního maršála1. markýze z Anglesey. Současným představitelem rodu je Timothy Evelyn Graves, 10. baron Graves (*1960).
Thomasův starší bratr William Graves (1724–1801) působil jako právník u královského soudu a dlouholetým poslancem Dolní sněmovny. Jejich bratranec Samuel Graves (1713–1787) byl admirálem a na počátku americké války za nezávislost krátce vrchním velitelem britského loďstva v severní Americe (1774–1776). V námořnictvu sloužil také Samuelův synovec Thomas Graves (1747–1814), který ve válkách proti revoluční a napoleonské Francii nakonec dosáhl hodnosti admirála (1812).
↑KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.; Praha, 2021; s. 250–257 (kapitola Bitva v zálivu Chesapeake) ISBN 978-80-7497-348-2
↑ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; s. 194–195 ISBN 978-80-7557-041-3
↑KOVAŘÍK, Jiři: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; s. 73–80 (kapitola Slavný 1. červen) ISBN 978-80-7497-418-2
↑KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; s. 140–141 ISBN 978-80-7557-145-8
.svg){kind=small}
