Tchan Čeng

Tchan Čeng
Narození14. června 1906
Chu-nan
Úmrtí6. listopadu 1988 (ve věku 82 let)
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Povolánípolitik
Oceněnístratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcenáčelník Hlavní politické správy ČLOA (1956–1961)
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tchan Čeng je čínské jméno, v němž Tchan je příjmení.

Tchan Čeng (čínsky pchin-jinem Tán Zhèng, znaky zjednodušené 谭政, tradiční 譚政; 14. června 1906 – 6. listopadu 1988) byl čínský komunistický vojevůdce, od roku 1927 se na komunistické straně účastnil bojů čínské občanské války, po vzniku Čínské lidové republiky sloužil ve středojižní velké oblasti jako komisař vojenského okruhu, člen administrativního výboru a zástupce tajemníka byra ÚV KS Číny. Od roku 1954 zastával vysoké funkce na ministerstvu obrany: náměstek ministra a zástupce náčelníka a náčelník politické správy Čínské lidové osvobozenecké armády, od roku 1956 byl i tajemníkem sekretariátu ÚV KS Číny. Roku 1960 se dostal do konfliktu s ministrem obrany Lin Piaoem a ztratil vedoucí funkce na ministerstvu i v sekretariátu. Koncem roku 1965 byl přeložen na místo zástupce guvernéra provincie Fu-ťien. Během kulturní revoluce byl vězněn. Roku 1975 byl propuštěn a v letech 1978–1983 působil v právním výboru stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců.

Život

Tchan Čeng se narodil v roku 1906 v okrese Siang-siang na východě provincie Chu-nan,[1] jeho otec byl učitelem. Také Tchan Čeng se stal učitelem, roku 1927 vstoupil do kuomintangské Národní revoluční armády, po rozkolu mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny se přidal na stranu komunistů, vstoupil do komunistické strany a v řadách jejích vojsk se na podzim 1927 účastnil povstání podzimní sklizně. Po porážce povstání byl ve vojsku, které pod vedením Mao Ce-tunga a Ču Teho ustoupilo do hor Ťiang-kang. Roku 1928 nějakou dobu pomáhal Maovi jako jeho osobní sekretář, poté – v letech 1928–1934 sloužil jako komisař různých oddílů čínské Rudé armády, naposled jako komisař divize v 1. sboru (velitel Lin Piao) a účastnil se bojů Rudé armády v centrální sovětské oblasti v Ťiang-si.[1]

V řadách 1. sboru se účastnil Dlouhého pochodu, po jeho dokončení a příchodu rudých vojsk na severozápad do pohraniční oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia studoval na Protijaponské vojenské akademii, poté sloužil v politickém oddělení Rudé armády, resp. ústřední vojenské komise, v letech 1938–1945 byl zástupcem vedoucího politického oddělení 8. pochodové armády a zástupcem komisaře vojenské oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia.[1]

Na VII. sjezdu KS Číny byl zvolen kandidátem ústředního výboru.[1] Poté byl přeložen do Mandžuska, kde se podílel na organizaci tamních komunistických vojsk (Spojené demokratické armády), v nichž byl zástupcem vedoucího a pak vedoucím politického oddělení. Po reorganizaci vojsk v Mandžuska na Severovýchodní polní armádu zůstal náčelníkem jejího politického oddělení, s přejmenováním armády na 4. polní armádu a její přesun do střední Číny zůstal náčelníkem politického oddělení a zástupcem komisaře armády, podílel se na dobytí Wuchanu, a provincií Chu-nan a Chu-pej a Kuang-tung.

Po skončení bojů a reorganizaci 4. polní armády v Středojižní vojenský okruh zůstal ve Wu-chanu jako 3. politický komisař okruhu a armády (1949–1952) a politický komisař okruhu a armády (1952–1954), se zřízením středojižní velké administrativní oblasti byl jmenován členem jejího vojensko-administrativního výboru (1949–1953), resp. administrativního výboru (1953–1954) a zástupcem tajemníka středojižního byra ÚV KS Číny (1951–1954).[1]

Roku 1954 byl přeložen do Pekingu. Byl zvolen členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1954–1959) a jmenován náměstkem ministra obrany a prvním zástupcem náčelníka Hlavní politické správy Čínské lidové osvobozenecké armády. V letech 1955–1956 byl také jedním ze zástupců tajemníka ústřední kontrolní komise KS Číny. Při zavedení vojenských hodností roku 1955 byl jmenován jedním z deseti armádních generálů Čínské lidové osvobozenecké armády.[1] Na VIII. sjezdu KS Číny byl zvolen členem ústředního výboru a tajemníkem sekretariátu ÚV.[1] V listopadu 1956 byl s několika dalšími generály přijat mezi členy ústřední vojenské komise KS Číny a v prosinci 1956 převzal funkci náčelníka Hlavní politické správy Čínské lidové osvobozenecké armády a tajemníka kontrolní a disciplinární komise při ústřední vojenské komisi. Při reorganizaci ústřední vojenské komise roku 1959 se stal členem jejího stálého výboru.

Roku 1960 se dostal do konfliktu s ministrem obrany Lin Piaoem ohledně způsobu a postupů politické kontroly armády,[2] v lednu 1961 byl proto odvolán z vedení politické správy a ústřední vojenské komise, odvoláno bylo i několik členů vedení politické správy, jako členů „Tchan Čenovy protistranické kliky“.[2] Zůstal zástupcem náčelníka politické správy, v dubnu 1962 byl odvolán ze sekretariátu ÚV a ztratil i funkci náměstka ministra obrany. Nakonec byl v listopadu 1965 poslán do provincie Fu-ťien jako zástupce guvernéra.

Během kulturní revoluce byl obviněn z protistranické činnosti a devět let vězněn. Roku 1975 byl propuštěn a stal se poradcem ústřední vojenské komise. Roku 1978 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců a členem jeho stálého výboru (do 1983), pracoval v právním výboru.[1] Roku 1980 byl oficiálně rehabilitován.

Zemřel v Pekingu 6. listopadu 1988.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 谭政 na čínské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h BARTKE, Wolfgang. Who was Who in the People's Republic of China : with more than 3100 portraits. München: Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 427. (anglicky) 
  2. ↑ a b ZHENG, Shiping. Party Vs. State in Post-1949 China: The Institutional Dilemma. Cambridge: Cambridge University Press, 1997. ISBN 0521588197. S. 129. (anglicky) 

Externí odkazy

8. sekretariát ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
tajemníci sekretariátu
Teng Siao-pching (generální tajemník sekretariátu; do ledna 1967) • Pcheng Čen (do května 1966) • Wang Ťia-siang • Tchan Čen-lin • Tchan Čeng (do září 1962) • Chuang Kche-čcheng (do září 1962) • Li Süe-feng
od května 1958 i
od září 1962 i
Lu Ting-i (do srpna 1966) • Kchang Šeng • Luo Žuej-čching (do srpna 1966)
od května 1966 i
Tchao Ču (do ledna 1967) • Jie Ťien-jing
od srpna 1966 i
kandidáti sekretariátu
• → 11. sekretariát
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
Deset armádních generálů Čínské lidové osvobozenecké armády (1955)
Ústřední vojenská komise KS Číny (září 1954 – září 1959)
předseda
členové
Ču Te • Pcheng Te-chuaj (pověřen vyřizováním běžných záležitostí) • Lin Piao • Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Teng Siao-pching • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing
od listopadu 1956
8. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1959 – duben 1969)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda) • Che Lung (do ledna 1967) • Nie Žung-čen
od ledna 1966 i
Čchen I • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Jie Ťien-jing (současně od května 1966 generální sekretář)
stálý výbor (do 1967)
Ču Te • Čchen I (od ledna 1966 místopředseda) • Liou Po-čcheng (od ledna 1966 místopředseda) • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Sü Siang-čchien (od ledna 1966 místopředseda) • Jie Ťien-jing (od ledna 1966 místopředseda) • Luo Žuej-čching (generální sekretář; do prosince 1965) • Tchan Čeng (do ledna 1961)
od března 1967 i
Sie Fu-č’ • Siao Chua (do července 1967) • Jang Čcheng-wu • Su Jü
pracovní konference ústřední vojenské komise
(říjen 1959 – srpen 1967)
Luo Žuej-čching • Tchan Čeng • Jang Čcheng-wu • Siao Chua (do července 1967) • Čchiou Chuej-cuo • Čang Aj-pching (od května 1960 do července 1967)
pracovní skupina ústřední vojenské komise
od srpna 1967
od září 1967
Jang Čcheng-wu (předseda) • Wu Fa-sien • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Li Cuo-pcheng • Li Tchien-chuan (od října 1967) • Liou Ťin-pching (od října 1967)
od března 1968
Chuang Jung-šeng (předseda) • Wu Fa-sien (místopředseda) • Jie Čchün • Li Cuo-pcheng • Čchiou Chuej-cuo • Sie Fu-č’ (od listopadu 1968) • Wen Jü-čcheng (od listopadu 1968) • Li Tchien-jou (od ledna 1969)
členové
Su Jü (od března 1967 člen stálého výboru) • Čchen Keng • Siao Ťing-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Liou Ja-lou
zástupci generálního sekretáře
Su Čen-chua (do 1967) • Siao Siang-žung (do května 1966) • Siao Chua (od října 1959 do července 1967) • Jang Čcheng-wu (od června 1965 do března 1968) • Wang Sing-tching (od března 1966)
Náčelníci hlavní politické správy ČLOA a jejich předchůdci
Lu I (1930–1931) • Mao Ce-tung (1931) • Čou I-li (1931) • Wang Ťia-siang (1931–1935) • Che Čchang (1932– , úřadující) • Ku Cuo-lin (1934, úřadující) • Li Fu-čchun (1934–1935, úřadující) • Čchin Pang-sien (1935, úřadující) • Čchen Čchang-chao (1935) • Wang Ťia-siang (1935–1937) • Žen Pi-š’ (1937–1938) • Wang Ťia-siang (1938–1945) • Liou Šao-čchi (1945–1950) • Luo Žung-chuan (1950–1956) • Tchan Čeng (1956–1961) • Luo Žung-chuan (1961–1963) • Siao Chua (1963–1967) • neobsazeno (1967–1970) • Li Te-šeng (1970–1973) • neobsazeno (1973–1975) • Čang Čchun-čchiao (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Wej Kuo-čching (1977–1982) • Jü Čchiou-li (1982–1987) • Jang Paj-ping (1987–1992) • Jü Jung-po (1992–2002) • Sü Cchaj-chou (2002–2004) • Li Ťi-naj (2004–2012) • Čang Jang (2012–2017) • Miao Chua (2017– )
uvedeni jsou náčelníci hlavní politické správy: vojenské komise ÚV KS Číny (1930–1931) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1931–1935) • čínské Rudé armády (1935) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1935–1937) • vojenské komise ÚV KS Číny (1937–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2015) • ústřední vojenské komise (2015– )

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!