2 čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[2] 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki[2] 2 lodní šrouby 7000 k na hřídeli (~ 5219,9 kW)[p 1] při 330 ot/min projektováno[2] 10 488 k na hřídeli (~ 7820,9 kW)[p 1] při zkouškách v červnu 1936[3][2]
Třída Ning-chaj byla třídalehkých křižníkůnámořnictva Čínské republiky. Byly to nejmenší křižníky postavené v období mezi světovými válkami.[6] Splňovaly kritéria kladená mezinárodními dohodami na křižníky (výtlak nad 2000 t, rychlost nad 20 uzlů, ráže děl na 130 mm), fakticky to ale byly spíše velké dělové čluny.[6][7] Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1932–1937. Po vypuknutí čínsko-japonské války roku 1937 byly oba křižníky potopeny. Japonsko je vyzvedlo, roku 1943 modernizovalo a nasadilo jako kaibókany. Oba byly roku 1944 potopeny v bojích druhé světové války.
Stavba
Ning-chaj během stavby
Roku 1929 Čína oslovila Velkou Británii, USA, Německo a Japonsko s požadavkem na získání malých lehkých křižníků. Vybrán byl projekt japonské loděnice Harima, která roku 1930 získala zakázku na stavbu prototypového křižníku Ning-chaj. Stavba proběhla v letech 1931–1932 u Harima Zósenšo v Aioi. Jeho sesterskou loď Pching-chaj postavila s japonskou pomocí čínská loděnice Kiangnan v Šanghaji, přičemž v letech 1935–1936 byl křižník vystrojen loděnicí Harima. Kvůli tomu, že zkoušky Ning-chaj odhalily problémy se stabilitou (ne neobvyklé pro japonská pravidla té doby, viz incident 4. loďstva), musela být konstrukce druhého křižníku upravena.[6] Křižníky třídy Ning-chaj byly malé, pomalé a slabě pancéřované, zato však vybavené luxusními kabinami pro důstojníky.[8]
Dne 25. září 1937 byl na řece Jang-c’-ťiang poblíž Nankingu potopen bombardéry z letadlové lodě Kaga. Vyzvednut, roku 1943 upraven na kaibókan, zařazen 28. června 1944 jako Iošima (五百島). Dne 19. září 1944 jej potopila americká ponorka USS Shad (SS-235)třídy Gato.
Dne 25. září 1937 byl na řece Jang-c’-ťiang poblíž Nankingu potopen bombardéry z letadlové lodě Kaga. Vyzvednut a roku 1943 upraven na eskortní loď, zařazen 10. června 1944 jako Jasošima (八十島). Dne 25. listopadu 1944 byl u ostrova Luzon na Filipínách potopen americkými palubními bombardéry.
Konstrukce
Pching-chaj během zkoušek
Křižník Ning-chaj
Křižník byl vyzbrojen šesti 140m kanóny ve dvoudělových věžích, šesti 76mm kanóny, osmi 7,7mm kulomety a dvěma dvojitými 533mm torpédomety. Nesl jeden hydroplánAiči AB-3. Nebyl však vybaven katapultem, takže byl letoun na hladinu spouštěn pomocí jeřábu. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Kampon a tři parní stroje o celkovém výkonu 10 500 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[6]
Křižník Pching-chaj
Pching-chaj roku 1938 po vyzvednutí ze dna řeky Jang-c’-ťiang
Na křižníku byly během stavby provedeny úpravy za účelem zlepšení jeho stability. Například byly upraveny nástavby, instalován menší stěžeň, odstraněno vybavení pro provoz hydroplánu a výzbroj byla zmenšena o polovinu 76mm kanónů a 7,7mm kulometů. Změny se dotkly i pohonného systému, neboť byl zrušen parní stroj v zadní strojovně a prostřední lodní šroub[2], přičemž ušetřený prostor byl využit pro dodatečný balast. Pohonný systém tak tvořily čtyři[2] kotle Kampon a dva parní stroje o celkovém výkonu 7000 hp, pohánějící dva lodní šrouby.[6]
Třída Iošima
Schéma kaibókanu Jasošima jak měl vypadat v roce 1944
V letech 1943–1944 byly oba křižníky přestavěny na kaibókany třídy Iošima. Jejich novou výzbroj tvořily dva jednohlavňové 120mm kanóny typu 10. roku, patnáct 25mm kanónů v trojhlavňových postaveních a hlubinné pumy. Vybaveny byly radary13-gó a 22-gó. Protiletadlová výzbroj Jasošima byla srpnu 1944 ještě posílena o dvacet 25mm kanónů a osm 13,2mm kulometů.[9][11] Projektovaná rychlost obou lodí v japonských službách byla 22 uzlů.[3]Iošima byla 19. září 1944 potopena americkou ponorkou. Zbývající Jasošima byla 25. září překlasifikována na nitó džunjókan (二等巡洋艦 ~ křižník 2. třídy)[11] a 25. listopadu potopena americkými palubními letouny.
Odkazy
Poznámky
↑ abcdPro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro imperiální koňskou sílu, neboť tato třída byla navržena v imperiálních jednotkách – viz Lacroix & Wells, str. 689
Reference
↑ abcdefghijLACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN0-87021-311-3. S. 687. (anglicky)
