Italská společnost Caproni na konci třicátých let z vlastní iniciativy zahájila vývoj miniponorek, jejichž hlavními úkoly měla být obrana přístavů a pobřežní ofenzivní akce proti nepřátelským plavidlům. První miniponorky třídy CA se ukázaly příliš malé pro ofenzivní operace. Zkušenosti z jejich zkoušek byly využity při návrhu větších miniponorek třídy CB. Nejprve byly továrnou Caproni v Milánu postaveny dvě ponorky CB-1 a CB-2, po jejichž zkouškách byly objednány další čtyři CB-1 až CB-6. Všechny do služby přijaty roku 1941.[2] Objednáno jich bylo 72 kusů, ale dokončeno jich nakonec bylo 22 kusů. V roce 1943 dalších šest CB-7 až CB-12. Roku 1943 byla zahájena stavba dalších deseti miniponorek CB-13 až CB-22, které byly po italské kapitulaci ukořistěny Němci.[1] Další rozestavěné miniponorky byly sešrotovány.[2]
V září 1943 ukořistěna Němci v Constanțě a předána rumunskému námořnictvu. V srpnu 1944 v Černém moři potopena vlastní posádkou.
CB-2
1941
V září 1943 ukořistěna Němci v Constanțě a předána rumunskému námořnictvu. V srpnu 1944 v Černém moři potopena vlastní posádkou.
CB-3
1941
V září 1943 ukořistěna Němci v Constanțě a předána rumunskému námořnictvu. V srpnu 1944 v Černém moři potopena vlastní posádkou.
CB-4
1941
V září 1943 ukořistěna Němci v Constanțě a předána rumunskému námořnictvu. V srpnu 1944 v Černém moři potopena vlastní posádkou.
CB-5
1941
V červnu 1942 poblíž Jalty potopena sovětským letectvem.
CB-6
1941
V září 1943 ukořistěna Němci v Constanțě a předána rumunskému námořnictvu. Vsrpnu 1944 v Černém moři potopena vlastní posádkou.
CB-7
1943
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Využita na náhradní díly.
CB-8
1943
V Tarentu ukořistěna Spojenci. Po válce sešrotována.
CB-9
1943
V Tarentu ukořistěna Spojenci. Po válce sešrotována.
CB-10
1943
V Tarentu ukořistěna Spojenci. Po válce sešrotována.
CB-11
1943
V Tarentu ukořistěna Spojenci. Po válce sešrotována.
CB-12
1943
V Tarentu ukořistěna Spojenci. Po válce sešrotována.
CB-13
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Dne 23. března 1945 potopena při náletu na Pulu.
CB-14
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Potopena při náletu.
CB-15
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Potopena při náletu.
CB-16
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. V říjnu 1944 ztroskotala a byla zajata Brity.
CB-17
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Potopena při náletu.
CB-18
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Potopena v březnu 1945.
CB-19
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Sešrotována 1947.
CB-20
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Po válce nalezena v Pule a zařazena do jugoslávského námořnictva. Vystavena v technickém muzeu v Záhřebu.
CB-21
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. V dubnu 1945 se potopila po srážce s jiným plavidlem.
CB-22
Ukořistěna Němci a převedena silám Italské sociální republiky. Dochovala se v Museo della Guerra per la Pace Diego de Henriquez v Terstu.[3]
Konstrukce
Ponorka typu CB
Posádku tvořili čtyři muži. Výzbroj tvořily dvě externě lafetovaná 450mm torpéda, nebo dvě miny. Pohonný systém tvořil jeden diesel Isotta-Fraschini o výkonu 80 shp a jeden elektromotor Brown-Boveri o výkonu 50 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 7,5 uzlu na hladině a sedm uzlů pod hladinou.[1] Jejich dosah byl 1000 námořních mil při rychlosti pět uzlů na hladině a šedesát námořních mil při rychlosti tři uzly pod hladinou. Maximální hloubka ponoru byla 55 metrů.[2]
Služba
Hlavní operační oblastí miniponorek třídy CB se překvapivě stalo Černé moře. Miniponorky CB-1 až CB-6 byly do oblasti přepraveny po železnici a do Jalty dorazily v květnu 1942. Následně dosáhly určitých úspěchů proti sovětskému zásobování obleženého Sevastopolu.[2] Dne 26. června 1942 CB-3 či CB-4 potopila sovětskou ponorku S-32.[4] Naopak CB-5 potopilo sovětské letectvo.[2] Dalším úspěchem bylo potopení sovětské ponorky Šč-203 miniponorkou CB-4 dne 26. srpna 1943.[5]
V září 1943 Itálie kapitulovala. Němci poté v rumunském přístavu Constanța zajali miniponorky CB-1 až CB-4 a CB-6 a předali je rumunskému námořnictvu. V srpnu 1944 je v Constanțě potopily vlastní posádky, aby je neukořistila Rudá armáda.[2] V Itálii se nacházející miniponorky CB-13 až CB-22 rovněž ukořistili Němci, kteří je předali námořnictvu Italské sociální republiky.[1] O jejich případném nasazení nejsou známy podrobnosti. Zejména sloužily k utajené přepravě agentů na již osvobozená území Itálie.[6] Miniponorky CB-8 až CB-12 ukořistili Spojenci v Tarentu.[7] Zvažovali jejich nasazení proti Němci ovládaným italským přístavům, ale nakonec od toho upustili. Sloužily převážně k výcviku a po váce byly sešrotovány.[6]
Odkazy
Reference
↑ abcdeGARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1922–1946. London: Conway Maritime Press, 1980. ISBN978-0-85177-245-5. S. 311. (anglicky)
↑Sulle rotte del sommergibile tascabile C.B.: dal mare al Carso, dal Veneto di nuovo a Trieste [online]. Uboat.net, rev. 2020-04-16 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky)
