Třída Barracuda byla třída oceánských diesel-elektrických ponorek námořnictva Spojených států amerických. Byly to první americké ponorky z doby mezi světovými válkami.[2] Vyznačovaly se velkou rychlostí a dosahem. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1924–1945. Za druhé světové války sloužily jako cvičné, zvažovaná přestavba na transportní ponorky se neuskutečnila.[2] Všechny byly vyřazeny.
Celkem byly v letech 1921–1926 postaveny tři jednotky této třídy. Postavila je loděnice Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine.[1]
Jednotky třídy Barracuda:[1]
Ponorky měly dvoutrupou konstrukci. Byly vyzbrojeny jedním 127mm kanónem a šesti 533mm torpédomety (čtyři na přídi a dva na zádi). Mohly naložit až 12 torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 6200 hp a dva elektromotory Sulzer o výkonu 2400 hp. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 18,7 uzlu a pod hladinou 9 uzlů. Dosah byl 12 000 námořních mil při rychlosti 11 uzlů na hladině a 10 námořních mil při rychlosti 8 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla až 60 metrů.[1]
Roku 1928 byly přezbrojeny novým 76,2mm kanónem. Roku 1940 dostaly výkonnější diesely MAN. Roku 1943 jej nahradily dva 20mm kanóny.[1]