Třída Aventurier byla třídatorpédoborcůfrancouzského námořnictva. Původně byly objednány Argentinou a na počátku první světové války, během stavby, zrekvírovány Francií. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1914–1938. Část služby byly využívány jako minolovky. Všechny byly vyřazeny.[2] Po vyřazení byly sešrotovány.[1]
Pozadí vzniku
Argentinské námořnictvo na základě programu z roku 1907 plánovalo stavbu celkem 12 nových torpédoborců. Následně objednalo po čtyřech kusech ve Francii, Velké Británii a Německu. Nakonec se program podařilo realizovat jen zčásti. Skutečně dodány byly pouze čtyři torpédoborce představující třídy Catamarca a La Plata. Argentina zrušila objednávku na čtyři jednotky třídy San Luis u britské loděnice Cammell Laird, takže plavidla roku 1912 zakoupilo řecké námořnictvo jako třídu Aetos.[3] Další čtyři torpédoborce byly stavěny ve Francii jako třída Mendoza. Objednány byly roku 1910. Ještě před dokončením byly 9. srpna 1914 zrekvírovány a zařazeny do francouzského námořnictva jako třída Aventurier. Po dvou je stavěly loděnice Dyle et Bacalan v Bordeaux a Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes. Dodány byly roku 1914.[1]
Původně plánovanou výzbroj tvořily čtyři 102mm kanóny a šest 457mm torpédometů. Z toho byly dva dvouhlavňové a dva jednohlavňové. Pro francouzské námořnictvo bylo složení výzbroje upraveno na čtyři 100mm kanóny, jeden 47mm kanón a čtyři jednpohlavňové 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo pět kotlů White - Foster Wheeler a dvě sady turbín Rateau o výkonu 18 000 shp. Poháněly dva lodní šrouby. Kotle spalovaly uhlí a naftu. Torpédoborce měly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Dosah byl 1850 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Modifikace
Téméraire
Na torpédoborcích Opiniâtre a Téméraire musely být již roku 1917 vyměněny kotle. Každé plavidlo dostalo jeden naftový kotel pocházející z rozestavěného torpédoborce Enseigne Gabolde a tři vodotrubní kotle du Temple pocházející z rozestavěných dreadnoughtů třídy Normandie. Modernizovaná plavidola měla čtyři komíny. Výkon pohonného systému klesl na 12 000 shp a rychlost na 22 uzlů.[1]
Torpédoborce Aventurier a Intrépide byly v letech 1924–1927 přestavěny na monolovky. První dostal dva kotle Schultz-Thornycroft a jeden kotel du Temple a druhý tři kotle Schultz-Thornycroft. Počet komínů se snížil na dva. Dosahovaly rychlosti 26 uzlů. Kotle Schultz-Thornycroft pocházely z německých torpédoborců V100 a V126 získaných v rámci reparací.[1] Demontován byl jeden 100mm kanón, naopak instalováno bylo minolovné vybavení. Stjné složení výzbroje měla v rámci úpravy na minolovky i zbývající plavidla této třídy.[2]
Odkazy
Reference
↑ abcdefGARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 204. (anglicky)
.jpg)
.jpg)
