PROFILBARU.COM

Třída Asašio
	Asašio v červenci 1937
Obecné informace
Uživatel	Japonské císařské námořnictvo
Typ	Torpédoborec
Lodě	10 jednotek; Trupová čísla 75 až 84
Zahájení stavby	1935 až 1937
Spuštění na vodu	1936 až 1937
Uvedení do služby	1937 až 1939
Osud	všech 10 ztraceno za druhé světové války
Předchůdce	Třída Širacuju
Nástupce	Třída Kageró
Technické údaje
Výtlak	1961 T standardní; 2330 T při zkouškách
Délka	111,0 m mezi svislicemi; 115,0 m na vodorysce; 118,26 m celkem
Šířka	10,35 m
Ponor	3,69 m
Pohon	3 kotle Ro-gó Kanpon šiki; 2 sestavy parních turbín Kanpon; 2 lodní vrtule; 50 000 k (36 774,9 kW)
Palivo	500 t topného oleje
Rychlost	35 uzlů (64,8 km/h)
Dosah	5700 námořních mil (10 556,4 km) při 10 uzlech (18,5 km/h); 4000 námořních mil (7408,4 km) při 18 uzlech (33,3 km/h); 960 námořních mil (1777,9 km) při 34 uzlech (63,0 km/h)
Posádka	200 nebo 229
Výzbroj	Po dokončení:; 6 x 127 mm/50 typu 3. roku (3xII); 4 x 25 mm/60 typu 96 (2xII); 8 x 610mm torpédomety (2xIV), 16 torpéd; 16 hlubinných náloží

Třída Asašio (japonsky: 朝潮型 Asašio-gata) sestávala z deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 Ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva. Jednotky byly stavěny v letech 1937 až 1939 na základě plánu rozvoje loďstva z roku 1934. Torpédoborce třídy Asašio byly větší a rychlejší, než předchozí třída Širacuju a nesly silnější hlavňovou výzbroj složenou ze šesti 127mm kanónů typu 3. roku (poprvé od třídy Fubuki).

Torpédoborce se zúčastnily druhé světové války a všech deset jednotek v ní bylo potopeno. Čtyři jednotky se potopily v souboji s hladinovými plavidly (tři z nich během bitvy v průlivu Surigao), čtyři měly na svědomí letecké útoky a dvě padly za oběť ponorkám.

Pozadí vzniku

Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1934“ (známějšího jako „2. doplňovací program“ ~ 第二次補充計画 Dai–ni–dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program druhého kruhu“ ~ マル2計画 Maru ni keikaku) mělo být postaveno čtrnáct nových torpédoborců. První čtyři tvořily druhou sérii třídy Širacuju a deset zbývajících mělo patřit nové třídě Asašio.^[3] Nové torpédoborce měly být o 7,5 metrů na vodorysce delší a přibližně o 275 tun standardního výtlaku těžší, než jednotky třídy Širacuju. Zvětšení rozměrů a návrat k velkým a silně vyzbrojeným torpédoborcům byl umožněn díky tomu, že Japonsko odstoupilo od londýnské námořní konference.^[1]^[4]

Konstrukce

Pohon

Dvě sestavy parních turbín Kanpon byly umístěny v jedné společné strojovně. Každá sestava obsahovala po jedné vysokotlaké, středotlaké a nízkotlaké turbíně, které přes převodovku poháněly jednu hřídel.^[5]^[6] Každá sestava měla výkon 25 000 k (18 387,5 kW^{[p 1]}) při 380 otáčkách lodního šroubu za minutu.^[6] Díky novým výkonnějším turbínám vzrostla rychlost na 35 uzlů (64,8 km/h).^[1]^[4] Navíc každá sestava obsahovala (naposledy u torpédoborců císařského námořnictva) jednu turbínu pro plavbu cestovní rychlostí.^[6] Podle schématu v Nippon kaigun kantei šašinšú byla cestovní turbína spojena přes převodovku se středotlakou turbínou,^[5] kdežto podle Lacroix & Wells měla být přes převodovku napojena na vysokotlakou turbínu.^[6]

Přehřátou páru pro parní turbíny generovaly tři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki ve třech kotelnách. Přední komín odváděl spaliny z předních dvou kotelen a zadní komín ze zadní kotelny.

Výrobu elektrické energie zajišťovaly dva dieselgenerátory a jeden turbogenerátor umístěné za strojovnou s turbínami. Oba dieselgenerátory byly umístěny mezi hřídelemi lodních vrtulí a turbogenerátor byl umístěn na levoboku.^[5]

Výzbroj

Torpédová výzbroj zůstala zachována jako u předchozí třídy. Přední čtyřhlavňový 610mm torpédomet typu 92 modelu 2 se nacházel na nástavbě mezi komíny, přičemž po stranách zadního komínu se nacházely zásobníky po dvou rezervních torpédech. Zadní torpédomet se nacházel na palubě za zadním komínem a jeho zásobník se čtyřmi náhradními torpédy se nacházel nalevo od podélné osy plavidla a zadní nástavby. Oba torpédomety byly zakrytované.

Hlavní dělostřelecká výzbroj byla posílena na úroveň torpédoborců třídy Fubuki, tedy na šest 127mm kanónů typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C s elevací hlavní až 55°.^[1]^[4] Jedna věž se nacházela na přední palubě před můstkem, druhá na zadní nástavbě a třetí na palubě za zadní nástavbou.

Poprvé byly na japonských torpédoborcích jako lehká protiletadlová zbraň zvoleny 25mm kanóny typu 96. Zpočátku nesly jednotky třídy Asašio dva 25mm dvoukanóny na platformě u zadního komínu.^[4]

Pozdější modifikace

U Asašio se – jako na první dokončené jednotce – během zkušebních plaveb objevily problémy s ovladatelností, které se ale podařilo odstranit přepracováním zádě a kormidla. Turbíny a hřídele trpěly vibracemi, ale tyto problémy se na všech jednotkách podařilo vyřešit do prosince 1941.^[1]^[4]

Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. 25mm kanóny byly montovány v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání a jejich počet stoupl až na 28 hlavní. Během války byla odstraněna 127mm věž číslo 2 ze zadní nástavby, aby uvolnila místo dalším 25mm kanónům typu 96. Podle Wiśniewskieho se tak stalo v letech 1943 až 1944, zatímco podle Nevitta se tak stalo pouze u čtyř přežívajících jednotek v červnu 1944.^[1]^[4]

Instalace radarů se dočkaly pravděpodobně pouze poslední čtyři přežívající jednotky. Nesly metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22-gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů.^[1]

Jednotky třídy Asašio

Jméno	Loděnice	Položení kýlu	Spuštění	Přijetí do služby	Osud
Asašio (朝潮)	arzenál Sasebo	19350907a7. září 1935	19361216a16. prosince 1936	19370831a31. srpna 1937	19430303a3. března 1943 potopen spojeneckými letadly v bitvě v Bismarckově moři
Óšio (大潮)	arzenál Maizuru	19360805a5. srpna 1936	19370419a19. dubna 1937	19371031a31. října 1937	19430220a20. února 1943 potopen ponorkou USS Albacore severozápadně od ostrova Manus
Mičišio (満潮)	Fudžinagata, Ósaka	19351105a5. listopadu 1935	19370315a15. března 1937	19371031a31. října 1937	19441025a25. října 1944 potopen americkými torpédoborci během bitvy v průlivu Surigao
Arašio (荒潮)	Kawasaki, Kóbe	19351001a1. října 1935	19370526a26. května 1937	19371230a30. prosince 1937	19430304a4. března 1943 potopen spojeneckými letadly v bitvě v Bismarckově moři
Nacugumo (夏雲)	arzenál Sasebo	19360701a1. července 1936	19370526a26. května 1937	19380210a10. února 1938	19421012a12. října 1942 potopen spojeneckými letadly po bitvě u mysu Esperance, západo–severozápadně od ostrova Savo
Jamagumo (山雲)	Fudžinagata, Ósaka	19361104a4. listopadu 1936	19370724a24. července 1937	19380115a15. ledna 1938	19441025a25. října 1944 potopen torpédoborcem USS McDermut během bitvy v průlivu Surigao
Minegumo (峯雲)	Fudžinagata, Ósaka	19370322a22. března 1937	19371104a4. listopadu 1937	19380430a30. dubna 1938	19430305a5. března 1943 potopen americkými křižníky a torpédoborci během bitvy v Blackettově průlivu
Asagumo (朝雲)	Kawasaki, Kóbe	19361223a23. prosince 1936	19371105a5. listopadu 1937	19380331a31. března 1938	19441025a25. října 1944 potopen americkými křižníky a torpédoborci během bitvy v průlivu Surigao
Arare (霰)	arzenál Maizuru	19370305a5. března 1937	19371116a16. listopadu 1937	19390415a15. dubna 1939	19420705a5. července 1942 potopen ponorkou USS Growler východně od ostrova Kiska
Kasumi (霞)	Uraga, Jokosuka	19361201a1. prosince 1936	19371118a18. listopadu 1937	19390624a24. června 1939	19450407a7. dubna 1945 potopen letadly z TF 58 jihozápadně od Nagasaki během operace Ten-gó

Odkazy

Poznámky

↑ ^a ^b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 朝潮型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Asashio class destroyer na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l NEVITT, Allyn D. ASASHIO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m NISHIDA, Hiroshi. Asashio class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-21. (anglicky)
↑ PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class, s. 99. (anglicky) – citováno jako „PJD“
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 25. (polsky)
↑ ^a ^b ^c 駆逐艦初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Asašio-gata, s. 67 až 92. (japonsky)
↑ ^a ^b ^c ^d LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 739 a 740. (anglicky)

Literatura

JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN 978-1-68247-610-9. (anglicky)
WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
図解日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky)
駆逐艦初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Asašio-gata, s. 67 až 92. (japonsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Asašio na Wikimedia Commons
NISHIDA, Hiroshi. Asashio class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-21. (anglicky)
NEVITT, Allyn D. ASASHIO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
IJN Asashio Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17 [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky)