Třídění z hlediska stability je termín navržený evolučním biologem Jaroslavem Flegrem[1][2] pro proces hromadění stabilních struktur v čase: Entity, které se mění, přicházejí a odcházejí, zatímco entity, které jsou stabilní nebo neustále vznikají, se hromadí a převažují. Třídění z hlediska stability se týká všech živých i neživých systémů, které procházejí evolucí v širším slova smyslu (tj. systémů s pamětí hromadících změny a procházejících tak historickým vývojem), a podléhají mu materiální i nemateriální entity.
Nejznámější popis tohoto procesu pochází z knihy Richarda Dawkinse Sobecký gen[3]. Tento všeobjímající fenomén však zmiňují i další autoři[4][5][6][7][8][9][10] a jeho konkrétních manifestací si povšimla řada badatelů z biologických i nebiologických oborů[11][12][13][14][15][16][17][18][19]. V různých oborech a u různých badatelů byl však doposud popisován pod různými jmény.
Třídění z hlediska stability je možné rozdělit na dva fenomény[2]. Třídění z hlediska statické stability jednoduše preferuje znaky, které zvyšují persistenci svých nositelů. Tříděné entity mohou vznikat nezávisle jedna na druhé, nemusí se množit a nemusí vykazovat žádnou dědivost. Třídění z hlediska dynamické stability je speciálním případem třídění z hlediska stability, který vyžaduje existenci nějaké formy dědičnosti a jehož základem je kompetice o co největší rozdíl mezi rychlostí vytváření vlastních kopií a rychlostí jejich zanikání. Jinými slovy, jedná se o přirozený výběr. V biologické evoluci se na různých úrovních uplatňují oba typy třídění z hlediska stability[2].
Většina badatelů, kteří se fenoménem třídění z hlediska statické stability zabývala ve větší šíři, jej nepovažuje za evolučně zajímavý a nepokládá za možné, že by jeho prostřednictvím mohly vzniknout zajímavé biologické adaptace[8][9]. Opačný názor vyjádřili např. Bouchard[15], Bourrat[17] nebo Doolittle[18], konceptuálně jej však rozvedl a na důležitost jeho role v biologické evoluci poukázal až Flegr[1][2]. Podle Flegra[2] může být třídění zodpovědné za celou řadu mikroevolučních a zejména makroevolučních jevů, např. široké rozšíření a persistenci sexuality či altruistického chování, patrnost evoluční stáze či planetární homeostáze (viz teorie Gaia) nebo univerzálně rozšířený pokles disparity v rámci jednotlivých evolučních linií (viz hromadění nevratně "zamrzlých" znaků popisované teorií zamrzlé evoluce). Kromě toho může třídění z hlediska statické stability stát také za řadou fenoménů kulturní evoluce[2]. Na rozdíl od selekce, která je oportunistická, dokáže třídění z hlediska statické stability hromadit i znaky, které jsou momentálně nevýhodné, ale jsou výhodné z hlediska dlouhodobé persistence tříděných entit. Třídění z hlediska statické stability postrádá efekt amplifikace spočívající v přednostním namnožení výhodných variant. Proto pracuje pomaleji než selekce a obvykle nedokáže vytvořit složité adaptace; tříděny jsou v jeho průběhu různé preadaptace a spandrely. Z dlouhodobého hlediska však má v evoluci a zejména v makroevoluci konečné slovo[2].
Třídění z hlediska stability může být simulováno např. v celulárních automatech jako je model Life.[20]
Jaroslav Flegr také navrhuje, že by mohl být koncept použit k vysvětlení, proč časem převládla ve státech světa demokracie či možnosti existence boha/bohů: [21]