PROFILBARU.COM

Szczodre
	Pozůstatky paláce Szczodre
Poloha
Souřadnice	51°11′43″ s. š., 17°11′2″ v. d.
Časové pásmo	UTC+01:00 (SEČ); UTC+02:00 (SELČ)
Stát	Polsko
Vojvodství	Dolnoslezské
Okres	Vratislav
Gmina	Długołęka
	Szczodre
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	1 492 (2021)
Správa
Status	vesnice
Oficiální web	www.szczodre.pl
PSČ	55-095
Označení vozidel	DWR
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Szczodre (polská výslovnost: [ˈʂt͡ʂɔdrɛ]; 1945–⁠1948: Sybilin, německy: Sibyllenort) je vesnice ve správním okresu gmina Długołęka v okresu Vratislav v Dolnoslezském vojvodství v jihozápadním Polsku.^[2]

Dějiny

V 10. století Měšek I. Polský z dynastie Piastovců zahrnul tyto oblasti do nově vzniklého Polska.^[3] Po fragmentaci Polska se vesnice nacházela ve Slezském knížectví. Poprvé byla zmíněna jako Palici v listině z roku 1245.^[zdroj?] Od roku 1315 byla sídlem šlechtického rodu Rastelwitzů a roku 1327 přešla do vlastnictví Koruny české. V roce 1643 během třicetileté války byla zcela zničena. V 18. století byla připojena k Prusku a v letech 1871 až 1945 byla také součástí Německa.

Prittwitzové nechali přestavět Neudorf, který v roce 1685 získal Kristián Oldřich I. Württemberský, tehdejší bernštatský vévoda. Nechal postavit barokní palác, pojmenovaný Sibyllenort po své druhé manželce Sibylle Marii, dceři vévody Kristiána I. Sasko-Merseburského. Od roku 1792 byl zámek v držení vévodů brunšvicko-lüneburských. Ti ho několikrát přestavovali, přičemž poslední rekonstrukce proběhla v roce 1852 v tudorovském stylu na příkaz vévody Viléma Brunšvického. Palác byl často navštěvován králi Augustem II. Silným a Augustem III. Polským.^[3]

Po Vilémově smrti v roce 1884 připadl majetek saskému královskému rodu Wettinů.

Arcivévodkyně Luisa Rakouská, choť posledního saského krále Fridricha Augusta III., ve svých pamětech píše o zámku Sibyllenort toto:

„V létě 1902 jsme byli na venkově, ale naši obvykle příjemnou dovolenou zakalil vážný stav krále Alberta, který byl na pokraji smrti. Král s královnou pobývali na zámku Sibyllenort u Breslau ve Slezsku, krásném sídle, které dal poslední vévoda brunšvický tehdejšímu saskému králi. V zámku je čtyři sta místností a koncem čtyřicátých let byl dějištěm mnoha skandálních orgií. Vévoda, který byl velkým obdivovatelem něžného pohlaví, tam měl soukromé divadlo a balet, ve kterém tančilo mnoho hezkých dívek, které držel v harémovém ústraní. Pamatuji si, že když jsem jako šestnáctiletá dívka zámek navštívila, viděla jsem několik docela překvapivých obrázků, ale těch se královna Karola náležitě rozhodla zbavit a ze Sibyllenortu se stala velmi půvabná královská rezidence.“^[4]

Zemřeli zde dva saští králové; Albert v roce 1902 a Fridrich August III. v roce 1932.

Palác v Sibyllenortu zabraly během druhé světové války jednotky SS, které palác v lednu 1945 vypálily.^[3] Sousední město Vratislav bylo o měsíc později obléháno.

V roce 1945, po porážce Německa ve válce, se obec na základě Postupimské dohody opět stala součástí Polska. Palác byl v roce 1957 téměř kompletně rozebrán. Dnes z něj zbyla jen ruina o velikosti malé vily. Zachovalou část paláce obsadily komunistické bezpečnostní složky Sovětského svazu a Polské lidové republiky.^[3]

Po válce byla vesnice znovu osídlena Poláky vysídlenými z oblastí Lvova a Novogrodku v bývalém východním Polsku anektovaném Sovětským svazem, drobnými farmáři z jižního Polska a polskými vojáky vracejícími se ze západní Evropy.^[3]

Geografie

Szczodre se nachází ve Slezské nížině, přibližně 3 kilometry severně od Długołęky a 13 kilometrů severovýchodně od krajského města Vratislavi.

Vzdělávání

Ve Szczodre je základní škola.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Szczodre na anglické Wikipedii.

↑ Dostupné online. [cit. 2022-10-03].
↑ Główny Urząd Statystyczny. eteryt.stat.gov.pl [online]. Centrální statistický úřad (GUS) – TERYT (Národní registr územních přídělů) [cit. 2022-09-18]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Szczodre. www.szczodre.pl [online]. [cit. 2022-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-20.
↑ RAKOUSKO-TOSKÁNSKÁ, Luisa. My Own Story. Londýn: Nash, 1911. (anglicky)