PROFILBARU.COM

Svatý; Linhart
opat
Narození	na přelomu 5. a 6. století; Orléans
Úmrtí	pravděpodobně 5. října 559; Saint-Léonard-de-Noblat
Svátek	6. listopadu
Místo pohřbení	Saint-Léonard-de-Noblat, Francie
Řád	benediktini
Vyznání	křesťanství
Úřady	opat
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství,; pravoslavné církve,; anglikánské společenství
Významné zasvěcené kostely	Seznam kostelů zasvěcených svatému Linhartovi; Seznam kostelů svatého Leonarda
Atributy	mnišský oděv
Patronem	politických vězňů, vězněných lidí, válečných zajatců, pracujících žen, domácího dobytka zvl. koní
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Linhart, též Leonard či Leonhard z Noblacu, franc. též Liénard (^?- asi 5. října 559^?), jinde 570 – byl franský poustevník, mnich a misionář.

Život

Pocházel z franské šlechtické rodiny v Noblacu nedaleko Limoges. Narodil se v přesně nedoloženém roce na přelomu 5. a 6. století, za vlády merovejského krále Chlodvíka I.. Křest, vzdělání a kněžské svěcení získal od remešského biskupa svatého Remigia v dómské škole v Remeši. Odmítl dvorský úřad, úřad biskupa i rodinné dědictví a odešel do pustiny jako poustevník. Později jako benediktinský mnich založil v rodném místě klášter Nobiliacum, v němž se stal opatem. Život dovršil jako misionář. Zemřel a je pohřben v Noblatu v románském kostele svého někdejšího kláštera Saint-Léonard-de-Noblat. Podle některých pramenů se tak stalo až roku 570.^[1] Proslul péčí o nemocné, exorcismem a osvobozováním křesťanských vězňů ze zajetí.

Kult

Úcta ke svatému Linhartovi se šířila ve Francii a v Německu (zejména v Bavorsku a alpských krajích) od 11. století. První životopis byl napsán roku 1030. Jeho pohřební chrám leží na trase Svatojakubské cesty, což přispělo k šíření světcova kultu poutníky. Další rozšíření úcty znamenalo zařazení Linharta mezi čtrnáct svatých pomocníků v nouzi a utrpení, kult se značně rozmohl v době barokní. Středisky Linhartova kultu byla poutní místa Inchenhofen a Aigen am Inn v horním Bavorsku (od 14. století), Ganacker v dolním Bavorsku a Tamsweg v Rakousku.

Vyobrazení

Linhart bývá vyobrazen v černém mnišském hábitu benediktina s vlasy zastřiženými do tonzury, nebo jako opat v liturgickém oděvu s mitrou na hlavě. Jako atributy drží nejčastěji okovy (na znamení osvobození vězně), podkovu nebo svíci. Jako opat má v pravici berlu. Je-li vyobrazen v cyklu, pak to bývají tyto legendární výjevy: 1. Křest či svěcení; 2. Odchod do pustiny; 3. Osvobození krále Chlodvíka ze zajetí barbarů; 4.Stráž v táboře královny při její "těžké hodince"; 5. Z královského daru zlata a stříbra zakládá klášter; 6. Smrt v kruhu spolubratří v klášteře.

Ve skupině Čtrnácti svatých pomocníků bývá vyobrazen s krávou či volem u nohou nebo s koňskou podkovou.

Patron

Linhart je patronem fyzicky i duševně nemocných, trpících, domácího dobytka a vězňů. Patronát drží nad městem Bad Tölz v Bavorsku, kde se každoročně 9. listopadu pořádá slavnost zvaná Leonhardiritt, v Kirkopu na Maltě se poutní slavnost koná třetí neděli v srpnu.

Patrocinium v českých zemích

Linhartovi jsou zasvěceny přes dvě desítky kostelů a mnoho oltářů, zejména venkovských kostelů.

Výběr:

Čechy

kostel svatého Linharta na Starém Městě pražském ze 12. století, patrně nejstarší v českých zemích; byl zbořen při asanaci staré Prahy koncem 19. století. Z kostela se dochovaly fragmenty architektonických článků a dva náhrobky v Lapidáriu Národního muzea v Praze.
Kostel v Uhlišti u Klatov – středověký
Kostel v Cítově
Kostel v Čakově
Kostel v Hlavici

Morava

Kostel v Mušově
Kostel v Lidéřovicích,
kostel v Horních Studénkách na Šumpersku
kostel ve Vysokých Žibřidovicích u Starého Města

Odkazy

Reference

↑ Reclams Lexikon der Heiligen und biblischen Gestalten, Stuttgart 1987, s.379)

Literatura

Lexikon der christlichen Kunst, ed. Wolfgang Braunfels, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, Band 7, s. 394.
Reclams Lexikon der Heiligen und der biblischen Gestalten. Stuttgart 1987 (6.vydání), s. 378-379.
SLEPIČKA, Martin. Kult patrona vězňů a sedláků sv. Linharta (Leonarda) ve středověkých Čechách a na Moravě. Bohemiae Occidentalis Historica. 2022, roč. 8, č. 1, s. 5–24. ISSN 2336-7547. Dostupné online.