Stálí členové Rady bezpečnosti Organizace spojených národů

Stálí členové Rady bezpečnosti OSN

Stálí členové Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (známí také jako velká pětka)^[1] je pět suverénních států, jimž Charta OSN z roku 1945 uděluje stálé místo v Radě bezpečnosti OSN. Mezi tyto členy patří Čína, Francie, Rusko, Spojené království a Spojené státy americké.^[2]

Všech pět stálých členů patřilo v rámci druhé světové války ke Spojencům, vítězným státům konfliktu. Mimo jiné se jedná o státy, které jako první vyvinuly jaderné zbraně.^[3] Každý stálý člen má právo veta, tzn. že pokud některý z nich hlasuje proti rezoluci, tak nebude schválena.^[4]

Radu bezpečnosti OSN tvoří vedle stálých členů také 10 nestálých členů, jenž jsou voleni Valným shromážděním na období dvou let.

Seznam stálých členů

Stát	Předchůdce	Hlava státu a vlády	Stálý zástupce
Čínská lidová republika	Čínská republika[pozn. 1] (1945–1949, 1949–1971)	Generální tajemník ÚV KS Číny a prezident: Si Ťin-pching Předseda Státní rady: Li Čchiang	Fu Cchung[6]
Francouzská republika	Prozatímní vláda Francouzské republiky (1945–1946) Čtvrtá Francouzská republika (1946–1958)	Prezident: Emmanuel Macron Předseda vlády: François Bayrou	Nicolas de Rivière[7]
Ruská federace	Svaz sovětských socialistických republik (1945–1991)	Prezident: Vladimir Putin Předseda vlády: Michail Mišustin	Vasilij Něbenzja[8]
Spojené království Velké Británie a Severního Irska	žádný	Král: Karel III. Předseda vlády: Keir Starmer	Barbara Woodward[9]
Spojené státy americké	žádný	Prezident: Joe Biden	Linda Thomasová-Greenfieldová[10]

Historie

Původní stálí členové Rady bezpečnosti OSN v roce 1945 (tmavě modře) s vyznačením jejich kolonií a dalších držav (bledě modrá barva)

Na základě dohody ohledně struktury Rady bezpečnosti, která byla schválena na konferenci v Dumbarton Oaks v roce 1944,^[11] se pěti stálými členy Rady stali Francouzská republika, Čínská republika, Sovětský svaz, Spojené království a Spojené státy americké. Od té doby došlo ke dvěma změnám:

• Do roku 1949 ovládala pevninskou Čínu nacionalistická vláda Čankajšeka. Ta však téhož roku prohrála čínskou občanskou válku a stáhla se na ostrov Tchaj-wan. Kontrolu nad pevninskou Čínou získala Komunistická strana Číny, která založila Čínskou lidovou republiku. V roce 1971 byla přijata rezoluci č. 2758, v důsledku které byla Čínská republika vyloučena z Rady a nahrazena Čínskou lidovou republikou.^[12] Svrchovanost nad pevninskou Čínou a Tchaj-wanem si nárokuje jak Čínská republika, tak Čínská lidová republika.^[13][14][15]
• Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 bylo Rusko uznáno za nástupnický stát Sovětského svazu a zachovalo si jeho postavení v Radě bezpečnosti.^[16][17][18]

Odkazy

Poznámky

1. Dne 25. října 1971 byla přijata rezoluce č. 2758, ve které stálo: „Shromáždění bere na vědomí obnovu práv Čínské lidové republiky v OSN a že pouze její zástupci jsou jedinými právoplatnými zástupci Číny v této instituci“.^[5]

Reference

1. BÍLKOVÁ, Veronika. Začátek konce privilegií stálých členů Rady bezpečnosti? [online]. Ústav mezinárodních vztahů, 2018-02-15 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
2. United Nations Charter (full text) [online]. Organizace spojených národů [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
3. Table 10.1. World nuclear forces, January 2020 [online]. Stockholm International Peace Research Institute [cit. 2024-11-26]. S. 326. Dostupné online. 
4. Voting System [online]. Organizace spojených národů [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
5. HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Vyloučení z OSN otřáslo pozicí Tchaj-wanu. Z reprezentanta celé Číny se stala neuznaná země [online]. Česká televize, 2021-10-25 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
6. China’s EU ambassador Fu Cong to take over United Nations role. South China Morning Post [online]. 2024-04-13 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
7. Nicolas de Rivière [online]. 2023-10-02 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
8. В.А.Небензя назначен Постоянным представителем Российской Федерации при Организации Объединенных Наций и Совете Безопасности ООН [online]. [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. (rusky) 
9. Dame Barbara Woodward DCMG OBE [online]. Vláda Spojeného království [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
10. Ambassador Linda Thomas-Greenfield [online]. [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
11. HILDERBRAND, Robert C. Dumbarton Oaks: The Origins of the United Nations and the Search for Postwar Security. [s.l.]: UNC Press Books, 2001. ISBN 9780807849507. S. 122–123. 
12. FROEHLICH, Annette; SEFFINGA, Vincent. The United Nations and Space Security: Conflicting Mandates between UNCOPUOS and the CD. [s.l.]: Springer, 2019. Dostupné online. ISBN 978-3-030-06025-1. S. 40. 
13. SARMENTO, Clara. Eastwards / Westwards: Which Direction for Gender Studies in the 21st Century?. [s.l.]: Cambridge Scholars, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-0868-2. S. 127. 
14. HUDSON, Christopher. The China Handbook. [s.l.]: Routledge, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-134-26966-2. S. 59. 
15. RIGGER, Shelley. Politics in Taiwan: Voting for Reform. [s.l.]: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1-134-69297-2. S. 60. 
16. Jehuda Cvi Blum. Russia Takes Over the Soviet Union’s Seat at the United Nations. S. 354–362. European Journal of International Law [online]. 1992-01-01 [cit. 2024-11-26]. S. 354–362. Dostupné online. DOI 10.1093/ejil/3.2.354. 
17. Ukraine invasion: should Russia lose its seat on the UN Security Council?. The Conversation [online]. 2022-02-24 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 
18. Ukraine invasion: should Russia lose its seat on the UN Security Council? [online]. King's College London, 2022-02-26 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 

Portály: Politika | Organizace spojených národů