Jan Nepomucký stojí na oblaku, u nohou mu sedí dva andílci, jeden drží knihu s biretem, druhý má prst před ústy na znamení mlčenlivosti. Po boku podstavce stojí další dva andělé držící štíty.
Barbora stojí na dvou ležících postavách: na postavě svého otce a na alegorické postavě s šátkem na očích. V pravé ruce drží kalich, levou ruku má položenou na vrcholu věže. Po boku podstavce stojí dva andělé držící štíty, na podstavci je erb rodu Švihovští z Rýzmberka[3]
Na podstavci stojí Ferdinand Kastilský (někde psán v literatuře Ludvík) s královskými insigniemi (v rukou žezlo a jablko, na hlavě koruna) oblečen do brnění. U nohu mu sedí dva saracénští zajatci s bubny, děly a praporci. Po boku podstavce jsou dvojdílné jehlany s hlavami Saracénů na vrcholu. Na podstavci erb rodu Robmhapové ze Suché[3]
Svatý Isidor se opírá o rýč. U nohou má dva malé andílky, kteří drží rolnický klobouk a lopatku pluhu, po boku podstavce stojí dva andělé se štíty. Na podstavci je erb rodu Obyteckých z Obytec. V roce 1636 Litmír František Obytecký z Obytec postoupil jezuitské koleji v Kutné Hoře všechna svá majetková práva na dotčených pozemcích. [3]
Josef drží v náručí malého Ježíše. U nohou má dva malé andílky, po boku podstavce stojí dva andělé se štíty. Jeden z malých andílků drží sekeru, u nohou mají další tesařské nářadí.
Ignác z Loyoly stojí oděn v ornátu, u nohou má malé andílky s knihou, biretem, rouškou a přilbou. Po boku podstavce stojí dvě korunované ženy, které drží rohy hojnosti, jedna drží ještě kadidelnici.
Na vrcholu sousoší stojí svatý Václav s knížecí korunou a praporcem v levé ruce. U nohou mu leží lev, po stranách stojí dva andělé. Po boku podstavce stojí svatý Vít a svatá Ludmila.
U nohou svatého Františka sedí čtyři děti, které drží klobouk, rozevřenou knihu a krucifix. Po boku podstavce stojí dvě mužské postavy představující alegorie kontinentů.
Alois z Gonzagy, mladý jezuitský světec (+ 1591 ve věku 23 let) drží v rukou krucifix, patří mezi hlavní jezuitské světce. U nohou mu leží knížecí koruna, symbol skutečnosti, že se kvůli jezuitům zřekl knížecího titulu. Po straně je jeden andělíček (Alois byl zvaný Andělský). Po boku podstavce stojí dva andělé se štíty. Na podstavci erb Trauttmansdorffů[3]
Florian drží vědro s vodou, kterou hasí hořící dům stojící u jeho nohou. Po stranách domu stojí dva andělíčci, jeden pomáhá hasit, druhý drží mlýnský kámen. Po boku podstavce stojí andělé se štíty.
Po boku světce, který je oděn v jezuitské řádové roucho, stojí dva andělé. U nohou mu leží kardinálský klobouk a koruna. Ve středu podstavce je lebka, lebky jsou také na vrcholech dvojdílných jehlanů po stranách podstavce.
Karel Veliký má na hlavě korunu, v rukou žezlo a královské jablko. U nohou mu leží přilbice, po stranách i praporce, bubny a dělo. Po boku podstavce stojí dva andělé se štíty.
Reference
↑POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2: K-O. 1. vyd. Praha: Academia, 1978, s. 198.
↑SEIFERT, Ondřej: Kutnohorské sochy světců. Městský úřad Kutná Hora, odbor památkové péče a školství. Dostupné online.
↑ abcdeMOTTLOVÁ, Naděžda; SEIFERT, Ondřej. Kutnohorské sochy světců [online]. Kutná Hora: Městský úřad Kutná Hora, odbor památkové péče a školství, 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-12.
Literatura
PODLAHA, Antonín: Dějiny kollejí jesuitských v Čechách a na Moravě od r. 1654 až do jejich zrušení. IV. Kolej Kutnohorská. Sborník historického kroužku, ročník 13, strana 57-75.
Oulíková Petra: Galerie světců před jezuitskou kolejí v Kutné Hoře a její donátoři. - in: Jezuitská kolej v Kutné Hoře. Stavba-dějiny-umělecká výzdoba, str. 45-77. Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře (hlavně upřesňuje postavu 9. sousoší a upozorňuje na omyl v některé literatuře, že jde o sv. Josefa Kalasánského).