Narodila se jako dcera knížeteSergeje Vasiljeviče Trubeckého, který se na naléhání cara Mikuláše I. v roce 1838 oženil se svou oblíbenkyní Jekatěrinou Petrovnou Musin-Puškinovou (1816–1897). Krátce po narození Sofie se však rodiče rozvedli. Sergej Trubeckoj odešel na Kavkaz a Jekatěrina se s malou dcerkou usadila v Paříži.
V roce 1848 Sofija nastoupila do francouzské internátní školy. Přání adoptovat Sofii projevila princezna Matylda Bonapartová a požádala cara Mikuláše I. o svolení. Ten však rozhodnutí nechal na Soffi. Ta se vrátila do Petrohradu jako jeho chráněnka a v roce 1852 byla přijata do Jekatěrinského institutu.[4] V roce 1855, kdy absolvovala školu Mikuláš I. zemřel a carevna vdova Alexandra Sofii odmítla jmenovat dvorní dámou.
Sofija se dostala do péče svých tet, kněžny Marii Vasiljevny Voroncovové a hraběnky S. V. Ribopjerové, které z toho nebyly nadšené. Když při korunovaci nového Alexandra II. učinil Sofii nabídku k sňatku o generaci starší francouzský vyslanec Charles de Morny, nevlastní bratr Napoleona III., Sofija ji přijala.
Po svatbě v lednu 1857 v Petrohradu pár na jaře odcestoval do Paříže a ubytoval se v Hôtel de Lassay. Po narození čtyř svých dětí začala Sofija cestovat. Její první cesta vedla do Moskvy ke Konstantinu Pavloviči Naryškinovi, kde její vystupování extravagantní pařížské krásky vyvolalo senzaci. Nedůvěřovala však Napoleonovi III. a podporovala Bourbony, takže nebyli vítáni na plesech v Tuilerijském paláci a sblížila se s ruskou společností. Její skvostný salon navštěvovalo mnoho ruských a polských aristokratů. Manželé se odcizili a v roce 1865 Charles de Morny zemřel.[1][2]
V roce 1870 Sofija nechala vztyčit první vánoční stromek ve Španělsku a s manželem podporovali snahy na návrat Bourbonů do Španělska. 30. prosince 1874 královnin syn Alfons XII. skutčně nastoupil na španělský trůn. Sofija a její manžel nyní hráli významnou roli u španělského dvora až do královy smrti. V roce 1885 převzala regentství vdova královna Marie Kristýna.[1][2]
4. Mathilde (26. 5. 1863 Paříž – 29. 6. 1944 tamtéž), umělkyně, sochařka a malířka, udržovala dlouholetý lesbický poměr se spisovatelkou Colette,[9] celý život se stylizovala jako muž, nosila pánské oblečení a nechala se přezdívat jako Yssim, pan markýz či strýček Max[10]
⚭ 1881 Jacques Godart, 6. markýz de Belbeuf (27. 5. 1850 Paříž – 22. 1. 1906 tamtéž)[11] jejich manželství byla pouhá zástěrka pro zakrytí homosexuální orientace obou manželů, manželství bylo nešťastné a bylo rozvedeno roku 1903[12]
↑ Marie Eugénie de Morny. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online.
↑ ab Carlota Eustacia Pastora Duquesa de Morny. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online.
↑ Simon Andre de Morny. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online.
↑FONDEVILLA, Anna. A kiss that shocked the nation: Mathilde de Morny and Colette [online]. 2016-07-15 [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Když žena miluje ženu: Meziválečná Paříž byla centrem ženské lásky. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-10-07 [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Jacques Godard de Belbeuf, VI Marquis. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online.
↑365DAYSOFLESBIANS. MAY 26: Mathilde de Morny (1863-1944) [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online.