Smlouva z Purandháru (1776)

Smlouva z Purandháru (1776), též z Purandaru (hindsky: Purandar) byla smlouva, která rušila předchozí dohodu ze Súratu z roku 1775. Nová smlouva byla podepsaná 1. března 1776 maráthským péšvou a Nejvyšší radou Britské Východoindické společnosti v bengálské Kalkatě.^[1] Na základě podmínek dohody Britové dostali Salsette.^[2] Smlouva byla podepsána mezi tehdejším generálním guvernérem Warrenem Hastingem a péšvou. Brity byl coby nový péšva dosazen Saváí Mádhav Ráo a Maráthská říše souhlasila s odchodem Francie z Indie.

Reference

↑ Encyclopædia Britannica - Treaty of PurandharPo smrti Peshwy Narayan Rao v roce 1773 se jeho strýc Raghunath Rao pokusil zajistit si dědictví. Raghunatho ve Súratské smlouvě (7. března 1775) požadoval své uvedení do funkce Peshwy výměnou za předání Salsette a pevnosti ve Vasai–Virár Anglii. Ale guvernér Hastings smlouvu zrušil a dojednal novou smlouvu v Purandháru, která súratskou smlouvu anulovala. Mír byl nakonec obnoven v roce 1782.
↑ Sugden, p. 96. Maráthská říše neplánovala násilné získání pevnosti a území Salsette. Chystali se uzavřít příměří s Východoindickou společností. Nejvyšší rada společnosti skutečně vyslala zplnomocněného zástupce do hlavního města Poony, a dalo se očekávat, že Salsette bude vydáno bez násilí. To se ve skutečnosti také stalo, neboť Maráthové nebyli jednotní, frakce proti sobě bojovaly a pro Brity nebylo složité uzavřít smlouvu Anglii vyhovující.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treaty of Purandar (1776) na anglické Wikipedii.