Sloup nechal zhotovit krásenský měšťan Benedikt Zikler, jenž jej odkázal spolu s lukami a poli svým dědicům. Ze signatury „J.WILDT 1806“ na plintu sloupu lze zjistit, kdy byl sloup postaven a kdo je jeho autorem. V archivních pramenech se poprvé sloup uvádí v soupise soch krásenské farnosti z roku 1835. Pravděpodobně k první opravě došlo v roce 1885 a její datace byla v nápisu na podstavci sloupu. Později došlo k rozlomení dříku zhruba v polovině, při pádu bylo poškozeno i vrcholové sousoší.[2] Po druhé světové válce sloup chátral a po roce 1948 zmizely sochy z pilířů u sloupu.[3]
V roce 1998 zjistili pracovníci Památkového ústavu v Plzni při zběžné kontrole stavu sloupu povážlivé vyklonění z osy sloupu. Zjistili i vážné trhliny na dříku sloupu. U stavu kamene sousoší se uvádí, že je značně opadlé.[2]
Při kontrole stavu bylo dne 17. června 2003 konstatováno, že degradace povrchu kamene je patrná zejména v některých partiích vrcholového sousoší a sloup je v havarijním stavu.[2] K restaurování však došlo až v roce 2011.[3]
Z původního nákresu sloupu, jenž se nacházel v loketském muzeu a dnes je dnes nezvěstný, se dá odvodit, že původní návrh se v jednotlivostech lišil od konečného provedení.[2]
Na hranolovém soklu stojí dřík sloupu. Dřík sloupu byl v minulosti rozlomen zhruba v polovině, při pádu bylo poškozeno i vrcholové sousoší. Prostor se sloupem je obklopen železnými mřížemi mezi čtyřmi soklovými pilíři s barokními vázami. Mezi těmito pilíři jsou ještě tři menší sokly s piniovými šiškami. Vpředu na pilířích dvířek stály sochy svatého Jáchyma a svaté Anny. Na soklu u paty sloupu stála socha Immaculaty. Takovýto stav je vidět i na dobových fotografiích z let 1937–1942.[pozn. 2] Po roce 1948 tyto sochy zmizely a texty na pilířích jsou nečitelné.[3]
Na vrcholu samotného korintského sloupu se nachází sousoší Nejsvětější Trojice na oblacích s hlavičkami Putti, ztvárněné v tradiční kompozici se sochami Boha Otce a Krista kde mezi nimi na kříži je holubice, symbol Ducha Svatého.[3][6]
Jednotlivé stupně, zábradlí, sokl a dřík sloupu jsou ze žuly, patka, poměrně umně vyhotovená korintská hlavice sloupu, římsa soklu a sousoší z jemnozrnného pískovce.[2]
Odkazy
Poznámky
↑V některých pramenech je uváděn jako autor díla Johann Josef Wildt (1733–1802), otec Johanna Wildta. Jisté je jen to, že autorem byl někdo ze sochařské dynastie Wildtů z Lokte. Kromě uvedených to byli ještě Franz Welzel Wildt (1791–1837), Johann Wildt mladší (1798–1861), Ludwig Wildt (1824–1887), Josef Wildt (1831–?), Karl Wildt (1847–1916). Díky bádání v matrikách a archivech se podařilo zjistit přehled tvorby rodiny Wildtů. I přesto je možné, že připsání některých děl není kvůli totožným křestním jménům Wildtů zcela definitivní.[4]
↑V původním evidenčním listu nemovité kulturní památky jsou uvedeny čtyři plastiky.[5]
↑ abcdeADAMCOVÁ, Kateřina; NEJEDLÝ, Vratislav; SLÍŽKOVÁ, Zuzana; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Karlovarském kraji. Praha: Národní památkový úřad, 2004. 216 s. ISBN80-86234-53-3. S. 147–148.
↑ abcdePROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 878 s. ISBN978-80-905485-2-7, ISBN978-80-904960-7-1. S. 400–401. Dále jen Prokop.
↑ Prokop, kapitola Wildtové – sochařská dynastie z Lokte. 854–856.
↑ŠAFUS, Ivo. Sloup Nejsvětější Trojice v Krásně [online]. cokoli v okolí.cz, 2014-07-22 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
Literatura
ADAMCOVÁ, Kateřina; NEJEDLÝ, Vratislav; SLÍŽKOVÁ, Zuzana; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Karlovarském kraji. Praha: Národní památkový úřad, 2004. 216 s. ISBN80-86234-53-3. S. 147–148.
.jpg)
