Seznam představitelů Egypta zahrnuje egyptské prezidenty, krále, ale i autonomně vládnoucí sultány a osmanské místokrále. Jako oficiální představitelé nebo hlavy státu jsou považování až králové, jelikož v roce 1922 byla vyhlášena nezávislost.
Oficiální titul egyptského panovníka byl: z milosti boží, sultán Egypta a Súdánu
9. října1917 po smrti sultánaHusejna Kamila se sultánem stal jeho mladší bratr Fuad I. (ještě za první světové války), jelikož jeho jediný syn se vzdal práva na trůn.
Změn po první světové válce se pokusili využít nacionalisté a v roce 1919 vyslali delegaci, která dostala název Wafd, na Pařížskou mírovou konferenci, kde požádali o uznání nezávislosti Egypta. Velká Británie s tímto krokem nesouhlasila, ale o tři roky později tlaku nacionalistů ustoupila.
Díky tomu posléze vypukla v roce revoluce, kterou vedl Saad Zaghloul a tak byla 28. února1922 vyhlášena pod vládou sultána Fuada I. samostatnost Egyptu jako Egyptské království a titul sultána byl změněn na titul krále (malik). Ústava, která byla přijata o rok později, však dala panovníkovi právo libovolně rozpouštět parlament, což vedlo k nestabilitě následujících vlád. Z delegace Wafd se mezitím stala nejvýznamnější strana v zemi, která působila v parlamentu jako hlavní králova opozice. Saad Zaghloul, který ji v roce 1919 v Paříži vedl, se v roce 1924 stal prvním ministerským předsedou Egypta.
Oficiální titul egyptského panovníka byl: z milosti boží, král Egypta a Súdánu, vládce Nubie, Darfúru a Kordofánu
V červnu 1953 se Nadžíb oficiálně prohlásil se za prezidenta republiky Egypt. Po vzniku republiky se začaly spory mezi Nadžíbem a Násirem, které vyvrcholily 23. února 1954, kdy Nadžíb složil funkce prezidenta i premiéra. Po Nadžíbově resignaci revoluční rada dosadila na křeslo ministerského předsedy Násira, prezident zvolen nebyl. Nadžíb dostal od rady domácí vězení, které mu mělo zabránit ve znovuzískání moci. Občané Egypta se ale začali bouřit a požadovali Nadžíbův návrat. Následkem těchto demonstrací se uvnitř revoluční rady utvořila skupina, která požádala Násira, aby vyhlásil svobodné volby, ve kterých bude zvolen prezident i předseda vlády. Násir volby povolil, Nadžíb byl zvolen prezidentem. Za pomoci malé skupinky lidí z armády s Násirovi však během osmi měsíců podařilo získat moc zpět a v říjnu 1954 se sám prohlásil za vůdce Egypta. 16. ledna 1956 byl Gamal Abd an-Násir zvolen egyptským prezidentem.