Farúk I. (arabsky:فاروق الأول Farúk al-Awwal, 11. února 1920, Káhira – 18. března 1965, Řím) byl předposledním egyptským a súdánským králem v letech 1936–1952. Byl desátý vládce z dynastie Muhammada Aliho. Na trůn nastoupil po svém otci Fuadovi I. Byl považován za prvního původem egyptského panovníka po tisíciletí i přes své smíšené kořeny.
Život
Budoucí král Farúk se narodil 11. února 1920 tehdejšímu egyptskému sultánovi (později králi) Fuadovi I. a jeho ženě královně Nazli Sabri jako jejich prvorozený a jediný syn, nebyl však nejstarším dítětem krále.
Před smrtí svého otce studoval na Královské vojenské akademii ve Woolwich v Anglii. Když jeho otec náhle 28. 4. 1936 zemřel, stal se mladý a ještě nedospělý Farúk králem. Tou dobou pobýval v Londýně.
Vláda
Farúk se stal králem již v 16 letech, kdy byl ještě nedospělý, a tak za něho v období 28. duben 1936 – 29. červenec 1937 vládli regenti. Stal se prvním panovníkem v dějinách Egypta, který uskutečnil projev v rozhlase.
Byl svržen při Egyptské revoluci roku 1952 a byl nucen odstoupit v prospěch svého novorozeného syna Ahmeda Fuada. Ten se tak jako sedmiměsíční dítě stal králem Fuadem II. (*16. ledna 1952) a odjel do exilu s otcem. Farúk I. zemřel v exilu v Itálii v Římě 18. března 1965. Jeho sestra Fawzia Shirin byla první manželkou íránského šáha Muhammada Rezá Pahlavího.
Zajímavost
Farúk byl kleptoman, prý kradl vše, co mu přišlo pod ruku, Winstonu Churchillovi odcizil dokonce hodinky a o medaile připravil i mrtvolu íránského Šáha Rezy Pahlaví.[zdroj?]
Z počátku vlády býval král Farúk štíhlý, ale později hodně přibral. Jeho záliba v jídle mu způsobila nebezpečnou obezitu, vážil téměř 136 kg.
Tituly a vyznamenání
Jeho plný titul byl "Jeho Veličenstvo Farúk I., z milosti Boží, král Egypta a Súdánu, vládce Núbie, Kordofánu a Darfúru."
Odkazy
Související články
Externí odkazy
.svg){kind=small}
