Toto je první část seznamu letů všech verzí raket Falcon 9 (verzí Falcon 9 v1.0, Falcon 9 v1.1 a Falcon 9 v1.2 Block 3, Block 4 a Block 5) a raket Falcon Heavy společnosti SpaceX. Obsahuje lety provedené v období od roku 2010 do roku 2022 včetně informací o návratech 1. stupňů na pozemní přistávací plochy v blízkosti kosmodromů nebo na autonomní plovoucí přistávací plošiny v Atlantském nebo Tichém oceánu.
Pozdější lety jsou obsahem stránky Seznam letů Falconu 9 a Falconu Heavy (2023–2024).
První start rakety Falcon 9 se uskutečnil 4. června 2010. Raketa vynášela maketu lodi Dragon a umístila ji na oběžnou dráhu s odchylkou jednoho procenta.[1]
Druhý start měl za úkol otestovat kosmickou loď Dragon, jež měla být určená pro zásobovací lety k ISS. Start se konal 8. prosince 2010 a druhý stupeň umístil Dragon na oběžnou dráhu ve výšce zhruba 300 km. Po dvou obletech Země se Dragon vrátil zpět do atmosféry a přistál v oceánu v blízkosti Mexika. Tento let testoval integritu tlakové nádoby, změny orientace pomocí trysek, telemetrii, navigační a řídicí systémy, tepelný štít a padáky. Nákladem při tomto letu bylo mimo jiné velké kolo sýra, odkaz na jeden ze skečů skupiny Monty Python.
V rámci testování odstartoval 22. května 2012 také let NASA COTS Demo 2+. Při něm se měl Dragon původně jen přiblížit k ISS, ale v červenci 2011 povolila sloučení této mise s misí COST Demo 3, takže se Dragon za pomoci staniční paže spojil se stanicí a dopravil na ni asi 500 kg nákladu.
Let CRS-1, který odstartoval 8. října 2012, byl první zásobovací let kosmické lodi Dragon a celkově čtvrtý let rakety Falcon 9. Byl to první operační let podle smlouvy Commercial Resupply Services (CRS) s NASA. Dragon se 10. října 2012 úspěšně spojil se stanicí, ale sekundární náklad, jímž byl prototyp nové komunikační družice Orbcomm, se na oběžnou dráhu umístit nepodařilo.
První start nové verze, která byla asi o 20% výkonnější a o 50% těžší, než původní verze Falconu 9, se uskutečnil 29. září 2013. Ačkoliv byla družice Cassiope primárním nákladem, využívala nosnost Falconu 9 v1.1 jen asi z 20 %. To SpaceX umožnilo otestovat řízený návrat prvního stupně zpět do atmosféry a vyzkoušet přistání na hladinu oceánu. Zkouška byla úspěšná, ale i to znamenalo nemožnost dalšího využití prvního stupně.
Dne 28. června 2015 odstartovala raketa Falcon 9 v1.1 na sedmý zásobovací let k ISS. V čase 139 sekund po startu ale způsobila prasklá vzpěra ve druhém stupni uvolnění tlakovací nádrže s héliem, což vedlo k prasknutí nádrže s tekutým kyslíkem a zničení rakety. Loď Dragon při tomto výbuchu nebyla poškozena a dopadla do Atlantského oceánu. Jelikož ale použitý software neumožňoval vypuštění padáku v takovéto situaci, Dragon nepřistál na padácích, ale zničil se nárazem na vodní hladinu. Elon Musk následně uvedl, že pro příště budou už s touto možností počítat.[2]
Při dvacátém letu Falconu 9, při kterém se vynášely družice ORBCOMM-OG2, došlo 22. prosince 2015 k prvnímu úspěšnému návratu prvního stupně rakety Falcon 9 v1.2. K přistání došlo na pevnině, konkrétně v Landing Zone 1 na Mysu Canaveral. První stupeň byl následně po důkladných prohlídkách vystaven před centrálou SpaceX v Hawthorne v Kalifornii.
K prvnímu úspěšnému přistání prvního stupně na autonomní přistávací plošině ASDS došlo 8. dubna 2016. Po vynesení zásobovací lodě Dragon při letu CRS-8 přistál Falcon 9 v1.2 na plošinu Of Course I Still Love You umístěnou na moři.
Dne 1. září 2016 explodovala raketa Falcon 9 v1.2 na startovní rampě. K výbuchu došlo ještě před testovacím zážehem, v průběhu tankování druhého stupně. Satelit byl při testu už umístěn na raketě, takže byl zničen.[3]
30. března 2017, při misi s komunikačním satelitem SES-10, byl poprvé v historii použit už jednou letěný první stupeň orbitální rakety, konkrétně stupeň z mise CRS SpX-8 z dubna 2016. První stupeň se navíc po oddělení od zbytku rakety opět dokázal vrátit na plošinu ASDS v Atlantském oceánu.[4] Kromě prvního stupně se navíc SpaceX poprvé podařilo zachránit také aerodynamický kryt, který v první fázi letu rakety chrání náklad. Po oddělení od rakety kryt za pomoci vlastních trysek a padáků přistál v oceánu.[5]
Podle neoficiálních informací došlo k prvnímu startu rakety, která byla kompletně ve verzi Block 4.[6] Již při předchozích letech byly použity upravené druhé stupně, které byly označovány za verzi Block 4,[7] ale při tomto letu byl poprvé použit i nový první stupeň.
11. května 2018 vynesl první Falcon 9 kompletně ve verzi Block 5 satelit Bangabandhu-1, načež bezpečně přistál na OCISLY.[8]
30. května 2020 odstartovali američtí astronauti Robert Behnken a Douglas Hurley na palubě lodi Crew Dragon k demonstračnímu letu k Mezinárodní vesmírné stanici, ke které se připojili o den později. Šlo o první pilotovaný let Falconu 9 a vůbec první pilotovaný let soukromé vesmírné lodi v historii kosmonautiky. Šlo také o první pilotovaný let z území USA po devíti letech.[9]
Prvním z Falconů 9, který dosáhl limitního celkového počtu 15 startů s úspěšným přistáním, byl 17. prosince 2022 exemplář B1058.
SpaceX v úvodních letech provedla celkem 7 letů Falconů 9 ve verzích 1.0 a 1.1. Všech 7 startů splnilo hlavní cíl mise, včetně dvou testovacích a dvou řádných letů nákladních lodí Dragon k Mezinárodní vesmírné stanici podle programu Commercial Resupply Services; při 4. letu však byl kvůli poruše motoru na prvním stupni Falconu 9 ztracen sekundární náklad, telekomunikační satelit Orbcomm-OG2.
Společnost se jen ve 3 ze 7 případů pokusila o záchranu stupně po dokončení jedho aktivního letu, ale ani jedno z obou přistání na padácích ani pokus o motorické přistání neskočnily úspěšně.
První stupeň byl navržený pro zkoušku přistání pomocí padáků, ale aerodynamické síly při návratu do atmosféry stupeň zničily.[11]
Oproti předchozímu roku přinesl rok 2014 nárůst počtu startů na dvojnásobek, ze 3 na 6. Všechny mise skončily úspěchem, stejně jako 2 pokusy o řízené přistání na mořskou hladinu.
Sedm letů Falconů v roce 2015 přineslo první selhání při startu, explozi těsně před oddělením prvního a druhého stupně. Událost přinesla půlroční vyšetřování a pozastavení letů a nadějného vývoje tempa, kdy SpaceX v polovině roku startovala po šesté, stejně jako v celém předchozím roce. Naopak největším úspěchem roku 2015 bylo vůbec první úspěšné přistání 1. stupně Falconu na pozemní přistávací plochu.
Další rok pomalého nárůstu počtu letů, i tentokrát kvůli vynucenému přerušení letů po nehodě, k níž došlo k září, navíc ještě před zahájením samotného letu. Jinak SpaceX vypustila celkem 8 Falconů, z nichž 5 úspěšně přistálo.
Šlo o první rok doslova raketového nárůstu počtu letů. Každý z 18 startů přitom skončil úspěšným vynesením nákladu na oběžnou dráhu. Ve 14 případech pak použité první stupně Falconů přistály na přistávací zóně nebo plovoucí plošině. Velký úspěchem pak bylo 30. března 2017 historicky první znovupoužití 1. stupně, následované prvním znovupřistáním, do konce roku pak svůj druhý let absolvovalo celkem 5 boosterů.
Generální ředitelka SpaceX Gwynne Shotwellová před koncem roku 2017 předpověděla na rok 2018 významné navýšení kadence startů na 30 až 40 ročně, nepočítaje lety pro sesterskou společnost Starlink[50]. Méně působivou realitu mírného meziročního zvýšení počtu startů (o 2 na 20 letů Falconu 9) však vylepšila další premiéra – první start rakety Falcon Heavy jejíž první stupeň tvoří 3 spojené první stupně Falconu 9. Ta vynesla na cestu k oběžné dráze Marsu elektromobil Tesla zakladatele SpaceX i Tesly Elona Muska. V roce 2018 také mezi 23 použitými boostery poprvé převládly opakovaně použité (13) nad novými (10).
Jako sekundární náklad byly vyneseny dvě testovací družice pro plánovanou satelitní konstelaci Starlink.
Stupeň č. 46 je prvním vyrobeným kusem typu Block 5.
SLC-4E
56-65
Generální ředitelka Shotwellová byla v odhadech počtu startů střízivější než při stamnovování cílů na rok 2018, ale i tentokrát přestřelila, dokonce ještě v květnu 2019, s odhadem 18 až 21 startů, nepočítaje mise Starlink.[66] Ve skutečnosti odstartovalo 11 misí Falconu 9 (včetně 2 se Starlinky) a 2 mise Falconu Heavy. Přitom pro oba centrální stupně Falconu Heavy byly jejich první mise neplánovaně také posledními – první z nich se po úspěšném přistání převrátil z plovoucí přistávací plošiny, druhý selhal už během pokusu o přistání.
Rok 2020 byl rokem návratu na růstovou trajektorii, i když SpaceX i tentokrát ne zcela naplnila očekávání své ředitelky Shotwellové vyslovené v září 2019 – že společnost vyšle 24 misí se Starlinky a s misemi pro ostatní zákazníky dosáhne mnohem více letů, než 18 plánovaných na předchozí rok.[72] Vývoj během roku a schopnost zákazníků připravit své satelity na vypuštění nakonec dovedly společnost k celkem k 26 startům, z toho 14 se Starlinky. To bylo méně než SpaceX očekávala, ale také dvojnásobek startů provedených o rok dříve. Ve dvou případech přistání 1. stupně společnost zaznamenala neúspěch.
krytu.
SLC-40
100. úspěšný start SpaceX
Další meziroční zvýšení počtu startů o několik jednotek, konkrétně na 31 misí, z toho 18 se Starlinky, přinesl rok 2021. Elon Musk v říjnu 2020 naznačil, že by rád zvýšil počet letů na 48.[82] Všechny starty roku 2021 byly úspěšné, stejně jako 30 z 31 pokusů o přistání 1. stupně.
Pro SpaceX skvělý rok přinesl nejen zdvojnásobení počtu startů oproti předchozím 12 měsícům (60 Falconů 9 a 1 Falcon Heavy), ale také stoprocentní úspěšnost jak při startech misí, tak při přistáních prvních stupňů (kromě tří, u nichž se vzhledem k profilu mise od počátku počítalo s jejich zánikem a které se o přistání vůbec nepokoušely). Výsledkem byly nejen naplněné, ale dokonce významně překročené původní odhady o počtu startů, které v lednu 2022 vyslovil Elon Musk.[85] Rekordní počet startů z roku 2021 byl vyrovnán už 17. července 2022. Falcony vynesly na oběžnou dráhu Země celkem přes 633 tun nákladu, nepočítaje mise, u nichž hmotnost nákladu nebyla zveřejněna[86] a satelitům sítě Starlink bylo věnováno celých 34 misí.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Falcon 9 and Falcon Heavy launches na anglické Wikipedii.