Tento článek je o rozkolu v náboženské instituci. Další významy jsou uvedeny na stránce Schizma (rozcestník).
Schizma (nebo také schisma) pochází z řeckého σχίσμα rozdělení (< σχίζω rozdělovat, půlit) a znamená rozdělení či rozkol v církvi či jiné náboženské instituci v určitém historickém období. K rozkolu může dojít jak z důvodů věroučných, tak z důvodů uznávání různých náboženských vůdců. Schismatik je osoba, která vytváří nebo zapříčiňuje schisma anebo člen odtrhující se skupiny.
Užití v křesťanství
Vzájemný rozkol velkých církví
Dějiny církve poskytují asi největší skupinu užití termínu, neboť zde schisma označuje rozdělení, rozštěpení v církvi. Schismatik je pak osoba, která vyvolává schisma v církvi anebo člen odtržené církve.
odpadnutí kterékoli křesťanské skupiny, které opustily katolickou církev. Na rozdíl od hereze, tedy vědomé zpochybnění ustanovené autority (např. papeže), během schizmatu jsou si obě strany vědomy vzájemného sporu. V katolickémkanonickém právu je schisma, odpadnutí nebo hereze trestáno vyloučením, tj. exkomunikací z církve.
Schisma je antonymem ke společenství, které vyjadřuje vztah jednoty lidu v dané církvi nebo mezi církvemi.
Užití v islámu
Rozkol v islámu vznikl roku 632 našeho letopočtu ze sporu o nástupnictví v muslimském Chalífátu. Tyto skupiny se nazývají ší'ité a sunnité. Později od ší'itů odpadli ibádíjové (Khawarji).
