Harrachovské ložisko žilného typu je známé již od druhé poloviny 18. století. Hlavní žilná výplň je tvořena fluoritem, barytem, galenitem a křemenem. Kromě toho je zde popsáno dalších 38 minerálů. Průmyslová těžba zde probíhala v letech 1957–1992, od roku 2003 je zde Hornické muzeum s prohlídkovou štolou. V okolí na zalesněném svahu Ptačince jsou patrné propadliny po důlní činnosti rudného dolu.[1]
Harrachov, vstup do Hornického muzea
Rudný důl
Rudný důl je na okraji Mumlavského dolu, uvnitř kopce Ptačinec (951 m n. m.), který se nachází v západním zakončení Západního Českého hřbetu asi 1,5 km jihovýchodně od Harrachova. Průzkumné práce zde byly započaty po druhé světové válce v roce 1947 a v roce 1957 bylo ložisko Severočeským rudným průzkumem předáno těžební organizaci, kterou v té době byly Rudné doly Jeseník, závod Horní Vernéřovice.[2]
Ložisko bylo rozfáráno slepou jámou a sedmi patry po přibližně 50 m. Nejhlubší patro je 362 m pod úrovní štolového patra. Za dobu těžby zde bylo vyraženo téměř 21,5 km chodeb a 5391 komínů. Hlavní štolové patro vede jižním směrem a je ukončeno nouzovým východem ve svahu poblíž Rýžoviště.[3]
V počátcích byly na ložisku předmětem těžby zejména bloky barytového typu. Hlavním využitím harrachovského barytu byla uhelná prádla – úprava uhlí. Pro ten účel byla na Harrachově vybudována drtící a homogenizační linka a barytový produkt byl z Harrachova expedován přímo odběratelům. Baryt se dále používal na výrobu omítkových směsí, které se dávaly například k rentgenům a dalším přístrojům s radioaktivním zářením, do jaderných elektráren atp.[3] Na ložisku se postupně zvyšoval podíl těžby zásob fluoritového typu s nízkým podílem barytu, který byl vhodný jak pro výrobu fluoritového koncentrátu, tak pro výrobu galenitového koncentrátu s podílem stříbra. Již jen v malé míře byly těženy zásoby fluorit-barytového typu jednak pro výrobu zatěžkávadel, jednak pro zpracování na úpravně rud v Sobědruhách u Teplic. Suroviny získané (hlavně ze žil Oldřich a Křemenný val) byly po úpravě používány především v chemickém a hutním průmyslu.[2] Fluorit se mimo výroby zubních past s fluorem používal i pro výrobu teflonu, chladicích kapalin, při výrobě cementu, dával se i do vysokých pecí ke zlepšení tekutosti surového železa.[3]
Těžba po vytěžení více než 380 tisíc tun rud zde byla posledním uživatelem, kterým byly od roku 1961 Rudné doly Příbram, závod Sobědruhy, jako nerentabilní ukončena dne 30. září 1992.[4] Na dole ještě zbývá ověřených 800 tisíc tun zásob rud.[1]
Hornické muzeum
V muzeu je sbírka minerálů fluoritových ložisek, nástroje a pomocná zařízení používaná při těžbě (karbidové lampy a svítilny, dýchací přístroje, vrtací a sbíjecí kladiva, zařízení pro měření škodlivin v ovzduší), důlní mapy, fotografie a dokumenty vztahující se k dolu a k práci na zdejším ložisku. Nechybí ani slavnostní uniformy a epolety horníků.[5]
Štolové patro
Prohlídková trase vede štolovým patrem dolu v délce asi 1000 m. Kromě kompletního těžního stroje se strojovnou jsou zde vystaveny důlní vozíky, elektrickáakumulátoroválokomotiva, důlní nakladač, výtah s těžními klecemi v těžní jámě, sklad a také výdejnu trhavin a rozbušek atd. K vidění je i dobíjecí stanice akumulátorových lokomotiv, která ostatně byla na každém ze sedmi pater dolu.[6]
Jakmile byla ukončena těžba a zastavila se čerpadla, bylo všech sedm pater pod štolovým patrem zatopeno vodou. Hladina vody sahá zhruba 12 metrů pod prohlídkovou štolu. Voda do dolu prosakuje z povrchu a také z pramenů a nedaleké řeky Mumlavy. Průměrná celoroční teplota ve štole se pohybuje mezi 7–10 °C.[1]
Galerie
Cesta k hornickému muzeu od Harrachova
Harrachov, těžní vozík před rudným dolem
Harrachov, rudný důl a hornické muzeum
Haly bývalé úpravny rud
Odkazy
Reference
↑ abcHOŘENÍ, Jaroslav. Harrachov není jen rekreačním střediskem. Má za sebou i významnou důlní minulost [online]. Praha: Český rozhlas, 2018-02-06 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
↑ abcPAVLÍČKOVÁ, Jana. Harrachovský kopec ukrývá 22 kilometrů štol, horníky tu trápila zima a bláto [online]. Praha: iDNES (Mafra, a.s.), 2018-07-18 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
↑Hornické muzeum v Harrachově [online]. Praha: Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism, 2021 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
↑Hornické muzeum Harrachov [online]. Harrachov: I. Krkonošská důlní s.r.o., 2021 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
↑Hornické muzeum Harrachov [online]. Harrachov: TIC Harrachov, 2021 [cit. 2021-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-09.
Literatura
STARÝ, J., KAVINA, P., VANĚČEK, M., SITENSKÝ, I., KOTKOVÁ, J., HODKOVÁ, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s.
.jpg)
.jpg)
