Rudolf Josef František Benatzky se narodil v roce 1884 v Moravských Budějovicích, jeho otcem byl učitel na německé škole, matka byla dcerou českého vinaře. V letech 1901–1904 vychodil kadetní školu ve Vídni, kam se rodina roku 1890 přestěhovala. Během vojenské školy působil ve vojenském orchestru, v roce 1907 pak musel z armády pro zdravotní důvody odejít. Následně v roce 1911 odpromoval na vídeňské univerzitě z germanistiky. V roce 1914 si vzal Yosmu Selim.[3]
Katalog reálky v Litoměřicích 1896-97 - titulní list
Souběžně rozšiřoval své hudební vzdělání (byl mimo jiné žákem Antonína Dvořáka) a záhy se rozhodl zcela věnovat hudbě. Začal jako skladatel, poté se svou první manželkou Josmou Selim vytvořil velmi úspěšnou hereckou dvojici. V roce 1910 se stal dirigentem Malého divadla (Kleines Theater) v Mnichově.
V následujících letech vystřídal několik kabaretních scén, pro které psal písně, texty, scénky a menší operety. Některé z nich se hrály nejen v Německu, ale i ve Vídni. Díky nim se stal v roce 1914 hudebním ředitelem vídeňského kabaretu Rideamus. Jeho opereta Prinzchens Frühlingserwachen (Princátkovo jarní probuzení) se hrála i v Apollotheater a menší skeče se dostaly i na scény britských varietních divadel.
První významný úspěch zaznamenal Benatzky v roce 1916 s operetou Liebe im Schnee (Láska ve sněhu) a poté zejména s operetou Yuschi tanzt (Juši tančí), která se jen ve vídeňském Bürgertheater hrála 109x a po níž následovalo vítězné tažení Německem a Maďarskem. Po nadšeném přijetí jeho dalších operet vídeňským publikem se přesunul do Berlína a tam, na počátku 30. let, se stal nejpopulárnějším autorem hudebních komedií první poloviny 20. století.
Vedle výpravných velkých operet se Benatzky věnoval také menším hudebním komediím. V roce 1930 sklidil velký mezinárodní úspěch s adaptací francouzské komedie Ma sœur et moi (Moje sestra a já). Nemenší úspěchy mu přinesla i hudba k filmům. Na vrcholu slávy však došlo k vzestupu německého nacismu. Situace skladatele byla o to vážnější, že jeho manželka byla židovského původu. Jako mnoho dalších umělců a vědců opustil Německo a přes Vídeň a Paříž zakotvil ve Spojených státech. Mimo jiné zde přeložil a upravil operu George GershwinaPorgy a Bess, která však měla německou premiéru až v roce 1950 v Curychu.
Po válce se Benatzky vrátil do Evropy a svá poslední léta strávil ve Švýcarsku. Psal a komponoval až do posledních chvil svého života. Byl pochován v Sankt Wolfgang im Salzkammergut, kde se odehrával děj jeho patrně nejslavnější operety Im weißen Rößl (U Bílého koníčka).
Podle knihy Fritze Hennenberga Ralph Benatzky (Wien 2009) a dalších zdrojů byly některé skutečnosti ve skladatelově životě odlišné. V důsledku změn otcova působiště Benatzkého rodina žila od roku 1891 v Žamberku, po dvou letech (1893) přesídlila do Dolního Týnce a po dalších dvou letech do Třebenic u Litoměřic, kde mladý Benatzky podle záznamů ve školních katalozích v letech 1896–1900 studoval na reálce. Poté se souhlasem otce přestoupil do kadetní školy ve Vídni a roku 1904 maturoval na vojenském reálném gymnáziu. Jako podporučík (později poručík) byl poté ve vojenské službě v Praze a od května 1906 v ukrajinském městě Kolomyja, ale koncem toho roku podle záznamů rakouského ministerstva obrany byl pro onemocnění tuberkulózou a syfilidou hospitalizován a 1. září 1909 byl dán do důchodu. (s. 18–22)
List R. Benatzkého z katalogu reálky v Litoměřicích 1896-97
Hudební kariéra
Benatzky projevoval již od útlého dětství neobyčejné nadání k hudebnímu umění a literární tvorbě. Základy hudebního vzdělání (zejména ve hře na klavír) získal od otce, jako skladatel byl v podstatě samouk.(s. 19) Údajné studium u Antonína Dvořáka je zcela vyloučeno, protože Benatzky přibyl do Prahy až 18. srpna 1904, tedy tři a půl měsíce po Dvořákově smrti. (s. 21) Studium u Felixe Mottla v Mnichově je nanejvýš nepravděpodobné, protože jméno Benatzkého se mezi studenty Královské hudební akademie, kde Mottl vyučoval, nevyskytuje (s. 26). Ve Vídni skutečně získal doktorát v oboru germanistiky po úspěšné obhajobě vynikající práce o básnířce Rose Marii Assing (s. 24). Jako skladatel se Benatzky začal veřejně uplatňovat od roku 1908 zpočátku jako autor šansonů, scének a malých operet. V letech 1909–10 byl uměleckým vedoucím vídeňského kabaretu „Die Hölle“, od roku 1910 hudebním šéfem kabaretního divadla“Bonbonière“ v Mnichově ( s. 32) a v letech 1914–15 v téže funkci ve vídeňském „Bunte Bühne Rideamus“. Jeho opereta Prinzchens Frühlingserwachen (Princeznino jarní probuzení) byla roku 1914 uvedena ve vídeňském Apollotheater a menší skeče se dostaly i na scény německých a britských varietních divadel. V té době, po rozchodu s jeho první partnerkou (podle ústního podání manželkou), zpěvačkou a herečkou Fedi Féran, se oženil se šansoniérkou Josmou Selim (1884 – 1929, občanským jménem Hedwig Fischer) s níž pak jako klavírista a hlavní autor jejího repertoáru téměř půl druhého desetiletí vystupoval v evropských kulturních centrech. Prvního z významných divadelních úspěchů dosáhl Benatzky v roce 1916 operetou Liebe im Schnee (Láska ve sněhu). Jedno z jeho mnoha dalších děl Yuschi tanzt (Juši tančí) mělo ve vídeňském Bürgertheater roku 1920 premiéru se 108 reprízami a poté následovalo její vítězné tažení Německem a Maďarskem. Nadšené bylo přijetí Benatzkého dalších operet (Apači 1920, přepracování operety J. Strausse Casanova 1928, Tři mušketýři 1929 Meine Schwester und ich (Moje sestra a já) a především Im weissen Rössl (U bílého koníčka). Po premiéře 8. listopadu 1930 v berlínském Grosses Schauspielhaus následovalo 416 repríz, v londýnském divadle Colisseum se uskutečnilo 651 představení. Benatzky se stal nejpopulárnějším autorem hudebních komedií první poloviny 20. století. Vedle výpravných velkých operet se nadále věnoval také menším hudebním komediím. Úspěšná byla i jeho hudba k filmům. Od roku 1926 žil v Berlíně. Pro zesilující antisemitismus se svou novou manželkou – tanečnicí Melanií Hoffmann, která byla židovského původu, roku 1932 přesídlil do švýcarského města Thun, kde si již dřív koupil vilu. V roce 1938 po podepsání smlouvy s filmovou společností Metro Goldwyn Mayer navštívil USA, odkud se pro nevyhovující pracovní podmínky ještě v témže roce vrátil, ale když mu bylo odmítnuto udělení švýcarského občanství, v roce 1940 do USA s manželkou emigroval. Jeho uplatnění v rozhlase, filmu a divadle však již zdaleka nedosahovalo úrovně jeho předválečných úspěchů a to ani po návratu do Evropy v roce 1946. Od roku 1948 žil v Curychu, kde kromě jiného napsal životopisný román spojující skutečnost s fikcí „V dur a moll“, z něhož jsou mnohdy přebírány nepřesné i nepravdivé údaje. Psal a komponoval až do posledních chvil svého života. Zachováno či doloženo je několik stovek písní a chansonů, z nichž okolo dvou set je tištěných (Benatzky uvedl v programu večera chansonů v roce 1928, že jich vytvořil pět tisíc), víc než sto hudebně dramatických skladeb a libreta či texty k dalším, hudbu a scénáře ke čtrnácti filmům, mnoho drobných i větších literárních děl (s. 12). Na své přání byl pochován v Sankt Wolfgang im Salzkammergut v Rakousku, v místě děje jeho nejslavnější operety Im weißen Rößl (U Bílého koníčka). Toto dílo, obsahující některá čísla, zkomponovaná jinými skladateli, se podle databáze Divadelního ústavu https://vis.idu.cz/Productions.aspx od roku 1945 dočkalo v Česku dvanácti inscenací opereta Bezauberndes Fräulein (Okouzlující slečna) byla nastudována třikrát, nejnověji v Plzni roku 2018.[4]
Die ganz großen Torheiten – Carl Froelich-Produktion, 1937
Zu neuen Ufern – Universum-Film (Ufa) Berlin, 1937
Damals – Universum-Film (Ufa), 1942
Unvergängliches Licht – Badal-Film, 1950
Verklungenes Wien – Erma-Film Wien, 1951
Odkazy
Literatura
Fritz Hennenberg: Ralph Benatzky. Operette auf dem Weg zum Musical. Lebensbericht und Werkverzeichnis. Edition Steinbauer, Wien 2009, ISBN978-3-902494-38-2
Fritz Hennenberg: Es muß was Wunderbares sein. Ralph Benatzky zwischen „Weißen Rößl“ und Hollywood. Zsolnay, Wien 1998, ISBN3-552-04851-0.
Ralph Benatzky: Triumph und Tristesse. Aus den Tagebüchern von 1919 bis 1949. Hrsg. von Inge Jens und Christiane Niklew. Parthas, Berlin 2002, ISBN978-3-932529-43-6.
Ulrich Tadday: Im weißen Rössl. Zwischen Kunst und Kommerz. Musik-Konzepte Bd. 133/134, München 2006.
Helmut Peter/Kevin Clarke: Im weißen Rössl – auf den Spuren eines Welterfolgs. St. Wolfgang 2007
Kevin Clarke: Glitter and be Gay. Die authentische Operette und ihre schwulen Verehrer. Hamburg 2007 (darin mehrere Kapitel zum Weißen Rössl sowie Benatzkys anderen historischen Revueoperetten, Casanova und Drei Musketiere).
Volker Klotz: „Nach-Kakanische Operette um ‘33 und ‘38 am Beispiel von Emmerich Kálmán und Ralf [sic] Benatzky“. In: Österreichische Musiker im Exil. Wien 1988, S. 66–72.
Kevin Clarke: Die Tagebücher des Dr. Ralph Benatzky. Zwischen Berlin und Hollywood: Eine Zeitreise in die 20er Jahre, Duo-phon Records 2006 (Hörbuch, gelesen von Günter Barton)
Deutscher Wirtschaftsverlag, AG (Hg.): Reichshandbuch der Deutschen Gesellschaft, Band 1, Berlin, 1931
Grun, Bernard: Dejiny operety (Bratilava 1981), s. 383–386
Die Musik in Geschichte und Gegenwart (1999 ad).
Lexikon zur Deutschen Musikkultur: Böhmen, Mähren und SudetenSchlesien, d. 1, München 2000, sloupec 196-198
.Traubner, Richard: Operetta (revised edition New York 2003), s. 325–329
Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika (Praha 2002), passim
Klotz, Voker: Operette (Kassel: Bärenreiter, 2004), s. 264–277
Janota, Dalibor: Kouzlo operety (Praha, 2020 – v tisku) .
.jpg)
