Rajský dvůr (lat.paradisus, claustrum) je čtvercové nebo pravoúhlé atrium uprostřed klášterních, kapitulních a podobných budov, lemované křížovou chodbou a obvykle upravené jako zahrada. Někdy se pro něj užívá i označení kvadratura nebo metonymicky křížová chodba.
Rajský dvůr je od raného středověku jádrem kláštera, kde se odehrává podstatná část mnišského života, oddělená od hospodářského provozu a okolního světa vůbec. Není přístupný veřejnosti a zejména osobám opačného pohlaví (klausura). Tvoří navenek uzavřený prostor (lat. claustrum) s krytým ochozem, který spojuje různé prostory kláštera (kapitulní síň, refektář, dormitář atd.) Obvykle zde byla také studna a plochu pokrýval trávník, případně s květinami a stromy.
Historie
Podle J. Cibulky[1] znamenal „rajský dvůr“ původně peristyl, vstupní nádvoří před chrámem, obvyklé u starověkých chrámů. Latinské paradisus je podle něho patrně perského původu (paradaiza, dvůr, posvátný okrsek) a teprve homonymií s latinským slovem pro „ráj“ (paradisus) dostalo v křesťanství symbolický význam. Takové peristyly jsou doloženy u mnoha starých křesťanských chrámů (Konstantinův chrám svatého Petra v Římě, kde peristyl později nahradilo Svatopetrské náměstí, dále bazilika v Nole aj.) a stavěly se pak i u karolinských klášterních kostelů v Německu a ve Francii (kláštery Lorsch, Cáchy, Essen aj.)
Od raného středověku se začaly stavět kláštery na odlehlých místech, kde vznikla také potřeba uzavření, případně obrany a oddělení. Klášterní budovy se tak uspořádaly do čtverce kolem dvora, na nějž se označení postupně přeneslo. Rajský dvůr byl pak podle řeholí různých středověkýchřeholních řádů (benediktini, cisterciáci, kartuziáni) jádrem klášterního komplexu, k němuž přiléhaly ostatní důležité prostory. Označení claustrum se pak metonymicky přeneslo na celý klášter.
Uspořádání budov okolo čtvercového dvora s arkádami převzaly ještě ve středověku univerzity a školy, později i paláce a veřejné budovy.
.jpg)
