Refektář

Refektář kláštera Řádu Kristova v portugalském Tomaru

Refektář (latinsky refectorium, pocházející z reficere, tzn. „obnovit“) je společná jídelna mnichů v křesťanských klášterech nebo řeholních domech, ale i v jiných sakrálních stavbách.

Některé kláštery, budované především v časech baroka,^[1] měly refektář letní a zimní. Refektář nesloužil k pouhému stravování, ale i k sérií obřadů, které jídlo provázely – modlitbám, požehnání a meditaci. Vzhledem ke shromáždění společenstva se zde řešily také některé provozní záležitosti.

Ve středověkých klášterech bývalo v jižním křídle kláštera. V jeho sousedství bylo lavatorium, kde si mniši před jídlem umývali ruce.

Další fotografie

• 
  Refektář pražského Klementina – dnes studovna Národní knihovny
• 
  Refektář pražského dominikánského kláštera
• 
  Refektář ústavu pro přestárlé v Montréalu
• 
  Jídelna v Roženském klášteře na jihu Bulharska
• 
  Klášter Deir er-Raiyan v Libyjské poušti v Egyptě

Reference

1. Archivovaná kopie. www.castles.cz [online]. [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-31. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu refektář na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo refektář ve Wikislovníku

Portály: Architektura a stavebnictví | Křesťanství