Radenov (německyRodenau) je vesnice v Krušných horách v okrese Chomutov. Stojí asi osm kilometrů severozápadně od Chomutova v nadmořské výšce kolem 680 metrů. Byla založena nejspíše ve čtrnáctém století a po většinu doby patřila k chomutovskému nebo červenohrádeckému panství. Po zrušení poddanství se Radenov dvakrát stal na krátkou dobu samostatnou obcí, ale od padesátých let dvacátého století patří k Blatnu. V roce 2011 zde trvale žilo 46 obyvatel.[3]
Název
Název vesnice je odvozen ze jména Raden ve významu Radenův dvůr. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: w Rodnau (1552), na vsi Rodenowu (1561), Rodenow (1564), Rodenau (1606), Rodenau nebo Radenau (1787) a Rodenau (1846).[4] Alternativní hypotéza název odvozuje z německého slovesa roden (česky klučit).[5]
Bývalý hostinec Zindelova boudaPamátkově chráněný dům čp. 9
Radenov zůstal součástí chomutovského panství až do roku 1605, kdy část zabaveného majetku Jiřího Popela z Lobkovic koupil Adam Hrzán z Harasova a vesnici připojil k červenohrádeckému panství.[5] Z patnáctého a šestnáctého století se o vsi dochovalo jen několik stručných zmínek, které připomínají osoby pocházející z Radenova. Konkrétně v roce 1588 to byli například dva členové chomutovského cechu pláteníků.[7]
Podle Berní ruly z roku 1654 stálo v Radenově šest selských usedlostí a pět chalup. Další usedlost a chalupa byly pusté. Sedlákům patřilo šestnáct potahů, 22 krav, 21 jalovic a dvanáct koz. Chalupníci měli dohromady devět potahů, šestnáct krav, čtrnáct jalovic, tři prasata a sedm koz. Ve vsi žilo také několik nádeníků závislých na obci, kteří chovali tři krávy, dvě jalovice a jedno prase. Obyvatelé se živili zejména chovem dobytka, ale také prodejem dřeva v Chomutově a jeden sedlák formanil. V okolí vesnice se ve druhé polovině osmnáctého století těžila drobná žilná[8] ložiska železné rudy dodávané do Vysoké Pece.[7]
V roce 1846 k Radenovu patřilo 827 hektarů půdy, z nichž 75 hektarů tvořila pole, 83 hektarů louky, osm hektarů pastviny a většina zbytku připadla na převážně smrkové lesy. Zemědělské plodiny, ke kterým patřil oves, žito, zelí a brambory, se pěstovaly zejména pro vlastní potřebu, ale malá část se také vyvážela. Do Chomutova se vozilo i mléko.[7] Západně od vesnice býval lom na křemen a jeden kilometr severně v údolí Bíliny také mlýn Rabenmühle se stoupou na tříslo. Živnost zde provozovali pouze krejčí, švec a truhlář.[9]
Přírodní poměry
Radenov stojí v jihovýchodním cípu stejnojmenného katastrálního území o rozloze 8,35 km²[10] v Ústeckém kraji asi 1,6 kilometru severně od Blatna a osm kilometrů severozápadně od Chomutova.[11] Východní a severovýchodní hranici území přibližně vymezuje silnice z Blatna do Kalku.[12]
V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory, podcelku Loučenská hornatina. Z geomorfologických okrsků nejmenší část zabírá Bolebořská vrchovina podél východní hranice území. Na sever od koryta Bíliny se nachází Rudolická hornatina, ale většina území patří do okrajové části Přísečnické hornatiny.[12] Nejnižší bod území se nachází v údolí Bíliny ve výšce asi 630 metrů, zatímco nejvyšším bodem je Kamenná hůrka s nadmořskou výškou 878 metrů. Samotná vesnice stojí ve výšce okolo 680 metrů.[11]
Významným vodním tokem je především řeka Bílina, která pramení v severní části katastrálního území pod Starým rybníkem a její přítok Malá voda s pramenem asi 500 metrů západně od vesnice. Kromě nich je oblast rozčleněna jejich drobnými bezejmennými přítoky. Největší vodní plochou je Černý rybník na Bílině.[12]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 124 obyvatel (z toho 62 mužů), kteří byli s výjimkou jednoho cizince německé národnosti. Kromě čtyř evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 109 obyvatel: jednoho Čechoslováka, 106 Němců a dva cizince. Mimo čtyř evangelíků a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické cíkvi.[14]
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Blatno.
Obecní správa
Radenov je částí obce Blatno. Po zrušení patrimoniální správy se stal v roce 1850 samostatnou obcí, ale v roce 1869 byl uveden jako osada Blatna. V letech 1880–1930 byl opět obcí, ale později byl znovu připojen k Blatnu.[17] V katastrálním území vesnice stojí u silnice do Kalku také bývalá myslivna Hühnerheide známá jako Slepičí Step.[18]
Radenovem vede jediná silnice č. III/2521 z Chomutova přes Blatno do Mezihoří.[20] Ve vesnici u ní stojí zastávka autobusové linkové dopravy. Mezi Blatnem a Mezihořím po silnici vede zeleně značená turistická trasa z Bezručova údolí do Hory Svaté Kateřiny a cyklotrasa č. 3077 z Chomutova do Kalku. Nejbližší pravidelně obsluhovaná železniční stanice je v Chomutově.[11]
Dva z radenovských domů s hrázděným patrem jsou chráněné jako kulturní památka. Jednopatrový dům čp. 4 má valbovou střechu a některá okna zdobená vyřezávanými šambránami.[21] Obytný dům usedlosti čp. 9 pochází ze druhé poloviny devatenáctého století. Na jeho střeše se dochovaly dva ozdobné hromosvody.[22]
Ve vesnici stávala kaple Zvěstování Panně Marii postavená v roce 1892. Měla obdélný půdorys s trojbokým závěrem a sedlovou střechu. Nad průčelním štítem s kruhovým oknem byla sanktusová vížka. Zbořena byla ve druhé polovině 20. století.[23] Uvnitř býval zlidovělý oltář, na kterém stála socha Madony se dvěma anděly ze druhé poloviny 18. století.[24]
Osobnosti
V Radenově se narodil Janka Gabriel (24. března 1864, Radenov – 15. května 1932, Vídeň), profesor a dřevařský technolog zabývající se především vlastnostmi a pružností dřeva. Vyvinul metodu zkoušky tvrdosti dřeva převzatou do standardních předpisů USA, Kanady a Spojeného království (Janka hardness test).[25] Dále se ve vsi roku 1883[9] narodil a do roku 1945 žil krušnohorský malíř Gustav Zindel. V domě čp. 18 měl ateliér a přízemní prostory pronajímal hostinec známý jako Zindelova bouda. Posledních deset let strávil v Loučné.[18]
↑PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. M–Ř. Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 515.
↑ abBINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN80-238-6410-6. Kapitola Radenov, s. 112. Dále jen Binterová 2000.
↑LISSEK, Petr; NOVÝ, Miroslav; SÝKORA, Milan. Záchranný archeologický výzkum v Chomutově na Žižkově náměstí. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, 2009. 132 s. Dostupné online. S. 14.
↑BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. Kapitola Železnorudné doly na žilách, s. 49.
↑ abcdeCENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-03-19]. Dostupné online.
↑Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211.
↑Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101.
↑Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN80-238-6410-6. Kapitola Radenov, s. 112–115.
BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN80-7277-173-6. Kapitola Radenov, s. 27–28.
