Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. Ve sbírce jsou oslavována vesmírná tělesa. Z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním, tak jak bylo známo v Nerudově době. Podle názoru Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR neobsahují Písně kosmické věcné chyby a jsou bezchybné dodnes.[1]
Jan Neruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejím základům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zakladatele Hvězdárny v Ondřejově. Dnes stojí na pozemku hvězdárny bustaJosefa Jana Friče s žábou a za ní v pracovně lze číst nápis „Jsou-li tam žáby taky“, z básně sbírky.[1]
Na básně Jak lvové bijem o mříže a Seděly žáby v kaluži odkazuje zpěvačka Jana Rychterové v písni Kosmická (dle CD Zpívací písničky) či Píseň kosmická (dle notového zápisu na internetových stránkách Jany Rychterové k tvorbě pro děti).
Odkaz na Písně kosmické v písni Kosmická
Jan Neruda
Jana Rychterová
Seděly žáby v kaluži,
hleděly vzhůru k nebi,
Jako ta žába v kaluži,
koukám na oblohu tmavou
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!
jednou se tam možná dostanem
a mříže rozbijem hlavou
„Jen bychom rády věděly,“
vrch hlavy poulí zraky,
„jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky!“
