Zrenovovaná lokomotiva řady pr. T9³ (Arnold Jung Lokomotivfabrik 1738/1912) jako neprovozní exponát v železničním muzeu v Saské Kamenici – Hilbersdorfu v r. 2015. Jeden ze strojů, které po I.světové válce připadly Polsku (TKi3-295) a po roce 1939 se do Německa vrátily (jako 91 896ᴵᴵ DR)
Stroje původně pruské řady T 9.3 určené pro dopravu vlaků na vedlejších tratích byly jedním z nejpočetnějších typů parní lokomotivy vyráběných v Německu. U německých říšských drah obdržely řadu 91³⁻¹⁸,²⁰. Po roce 1945 byly některé z nich jako řada 355.15 ČSD krátce provozovány i v Československu.
Vznik a výroba
Typový náčrt lokomotivy T 9.3
Trojspřežky na mokrou páru této úspěšné konstrukce vycházely z nákladních tendrovek řady pr. T 9.2 (později u DR/DRG řada 91˙⁰⁻¹). První lokomotivu tohoto typu vyrobila pro pruskou železniční správu (KPEV) v r. 1901 továrna Union Giesserei v Königsbergu (Královci). Celkem bylo do roku 1914 vyrobeno nejméně 2214 lokomotiv – z toho pro KPEV (resp. pro její samostatná ředitelství - KED) to bylo podle různých pramenů 2055 až 2060 ks, 132 nebo 133 ks pro státní dráhy Alsaska-Lotrinska (pod německou správou), a ještě další pro jiné provozovatele v Německu i jinde.[1]
Zavázání běhounu do Krauss-Helmholtzova podvozku místo původního provedení pojezdu podle Adamsovy koncepce výrazně zklidnilo chod za jízdy proti své předchůdkyni a umožnilo zvýšení maximální rychlosti až na 65 km/h. Touto rychlostí byla lokomotiva bez problémů schopna vést po rovině vlak 500 t těžký. Spolu s dalšími vylepšeními tak vznikl univerzální stroj dobře použitelný jak pro lehčí nákladní vlaky a posunovou službu, tak i pro vedení osobních vlaků na vedlejších a příměstských tratích.
Provoz
Až 3 lokomotivy řady T9.³ si v l.1904-38 pro své úseky bez ozubnice pořídila i soukromá Halberstadtsko-Blankenburgská dráha (HBE) v duryňském Harzu. Stroj č.42 "Präsident BALTZ" (Hohenzollern 2106/1907), už rekonstruovaný na přehřátou páru a vybavený Riggenbachovou protitlakou brzdou byl zachycen kolem roku 1940 v Blankenburgu. Po r. 1949 dostal u DR číslo 91 6576, zrušen byl r. 1967[2]
Nepříliš vzhledná reprezentantka pruské lokomotivní školy původního označení T 9.3 byla díky účelné konstrukci oblíbená pro své provozní vlastnosti. K přesunu strojů z traťové služby na pomocné výkony a k jejich vyřazování ale docházelo již od poloviny 30. let v souvislosti s jejich náhradami za modernější, výkonnější a provozně úspornější lokomotivy na přehřátou páru, ve větší míře pak až po roce 1945 a po nástupu nových trakcí. Nadbytečné stroje říšské dráhy pronajímaly a prodávaly pro posun do průmyslových podniků. Několik jich ještě bylo přestavěno na přehřátou páru (DR řada 91˙⁶⁵)[3]. Některé z nich tak vydržely ve službě přes 70 let.
Rozšíření působišť v důsledku válečných událostí
Původně pruská lokomotiva řady T9³ (KED Halle 7083), pak 91 1708 říšských drah, nakonec po přerozchodování na 1524 mm jako trofejní TT 1770 SŽD je exponátem petrohradského železničního muzea
Po 1.světové válce došlo k přerozdělení lokomotiv mezi středoevropské železnice: v Německu zůstalo 1503 ks od KPEV (po r. 1925 u DRG čísla 91 303 až 1805), spolu s 10 mírně odlišnými stroji řady T9 Württemberských drah (kotel se 203 trubkami a tlakem zvýšeným na 13 at, u DRG obdržely čísla 91 2001 až 2010). Další kusy provozovaly jiné zemské dráhy a privátní subjekty (později postupně obsadily interval čísel 91 1806 až 1844). Ostatní získalo Polsko (nejvíce - 320 ks, řada TKi3 PKP), Belgie (řada 93 SNCB), Francie, Litva, Lotyšsko a další.
Během 2.světové války se většina zbývajících lokomotiv dostala zpět do německých rukou, po r. 1945 pak došlo k jejich novému přerozdělení. Železniční správy nástupnických německých států si k r.1949 udržely 230 ks (DR, vyřazeny do r. 1971) + 350 ks (DB, vyřazeny do r. 1964). K PKP se vrátilo 247 ks (poslední vyřazena 1982); z nich 59 ks bylo v l. 1951-59 přestavěno na parní akumulační řady TKi3b (‘b‘ jako ‘bezogniowy’).[1] 6 ks zůstalo i u ÖBB (řada 691, vyřazeny do r. 1957). Neznámý počet se jich jako trofejní nebo reparace dostal do SSSR (řada TT u SŽD, zpravidla přestavěny na ruský široký rozchod).
Provoz v Česku
Říšské dráhy nasadily po r. 1939 lokomotivy řady 91˙³⁻¹⁸ i v okupovaných Sudetech, převážně na Moravě. U ČSD jich zůstalo po r. 1945 nebo bylo zavlečeno několik desítek, většina neprovozních. Z toho 20 strojů bylo, přinejmenším administrativně, dočasně přečíslováno na řadu 355.1500 až 519 a spolu s nepřečíslovanými využíváno v poválečném provozu, mj. na tratích v působnosti dep Šumperk, Hanušovice, Suchdol n. O., a pro posun na Ostravsku[4]. Stroje byly do začátku 50. let vráceny do Polska a Německa nebo předány do SSSR.
↑KED -„Königlichen Eisenbahndirektion“ - v Prusku byla železniční síť po roce 1885 organizována ve 20 do velké míry samostatných oblastních železničních ředitelstvích, vč. vlastní evidence lokomotiv
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Preußische_T_9 na německé Wikipedii a TKi3 na polské Wikipedii.
↑ abSTANKIEWICZ, Ryszard. Parowóz towarowy PKP serii TKi3. Koleje Małe i Duże. 2011, roč. 2011, čís. 1–2(29), s. 66–95. (tištěná verze, na web stránce pouze resumé). Dostupné online. ISSN1641-117X.
↑Dampflokomotiven. 6: Regelspurige Privatbahnlokomotiven bei der DR / Manfred Weisbrod ; Hans Weigard. 1. vyd. Berlin: Transpress Verl.-Ges 320 s. ISBN978-3-344-71044-6. S. 185–186.
↑WEISBROD, Manfred; WIEGARD, Hans; MÜLLER, Hans, PETZNIK, Wolfgang. Dampflokomotiven 6: Regelspurige Privatbahnlokomotiven bei der DR. 1. vyd. Berlin: Transpress Verl., 1998. 320 s. ISBN978-3-344-71044-6.
↑Fragmenty provozní dokumentace lokomotivní řady 335.1, ca.1949, s.z.
RAUTER, Herbert. Preußen-Report 3: Naßdampf-Tenderlokomotiven T 0 - T 7, T 9, T 11, T 13, T 15 / Herbert Rauter. Fürstenfeldbruck: Merker 1991. 106 s. ISBN 978-3-922404-19-4.
WEISBROD, Manfred; MÜLLER, Hans; PETZNICK, Wolfgang. Dampflokomotiven deutscher Eisenbahnen 3: Baureihe 60-96. 4. vyd., Düsseldorf: Alba 1978. str.169–176. ISBN 978-3-87094-083-6.
Hütter, Ingo. Die Dampflokomotiven der Baureihen 60 bis 91 der DRG, DRB, DB, und DR (in German). Werl: DGEG Medien 2021. str. 449–455, 457–458, 460–462, 470–480, 483–534. ISBN 978-3-946594-21-5.
MOLL, Gerhard; WENZEL, Hansjürgen. Die Baureihe 91 (preußische T 9). Freiburg [Breisgau]: Eisenbahn-Kurier 1984. 480 s. ISBN 978-3-88255-154-9.
.JPG)
