Tendrové lokomotivy 200.0 byly nejmenšími normálněrozchodnými parními lokomotivami, provozovanými na veřejných tratích v Česku s číselným označením podle systému Vojtěcha Kryšpína. U ČSD řada zahrnula tři rozdílné stroje pořízené původními majiteli pro nenáročné lokální dráhy. Čtvrtá lokomotiva svými parametry sice odpovídá přiřazení k řadě 200.0, v provozu ale toto označení dle všeho nenesla.
Byly to lehké dvounápravové lokomotivy s vnitřním rámem, s nápravovým tlakem jen 7 až 9 tun. Kotel o nízkém výkonu s provozním tlakem max. 12 atmosfér zásoboval mokrou parou dvojčitý parní stroj s plochými šoupátky. Rozvod byl výstředníkový vně rámu, ojnicí byla poháněna druhá spřažená náprava.[1][2]
Lokomotivy převzaté ČSD
Lokomotivu 200.001 si u lokomotivky Krauss z Lince objednala Rakouská společnost místních drah (ÖLEG). Dodána byla roku 1883, označena řadou B s číslem 112. Při postátnění roku 1908 dostala u Státních drah KkStB řadové označení 83.23. Po roce 1918 přešla k ČSD v dnešní stanici Kořenov. Zrušena či odprodána byla do roku 1926.[3][2]
Lokomotiva 200.002 byla od Krausse roku 1894 dodána Hustopečské místní dráze (ALB) pro její sedmikilometrovou přípojnou lokální trať. Obdržela tu číslo 1 a jméno "AUSPITZ" ("Hustopeče"). V letech 1900-1909, kdy dopravu pro vlastníka zajišťovaly KFNB a poté KkStB, byla vedena pod řadou IX. ČSD lokomotivu převzaly spolu s provozováním trati roku 1926 a ponechaly ji na zdejší lokálce. Zrušena a odprodána na vlečku byla až Německými dráhami po odstoupení území Říši v roce 1939.
Provoz na hustopečské lokálce roku 1909 převzalo samo město Hustopeče, a pro posílení dopravy zakoupilo roku 1911 ještě jednu lokomotivu. Dostala číslo 3 a jméno „THERESE". U ČSD po roce 1926 nesla číslo 200.003, pod DRB jezdila jako 98 8001. V roce 1950 byla odprodána do Žieleziarní Podbrezová.[4][2]
Parní lokomotiva „DOLNÍ CETNO"
Lokomotiva „DOLNÍ CETNO" (Krauss v.č. 3625/1897) u kavárny v areálu bývalé zastávky Litoměřice město, 2024
Lokomotiva Dolní Cetno je malá parní lokomotiva dodaná společností Krauss z Mnichova roku 1897 do cukrovaru v Dolním Cetně u Mladé Boleslavi. Byla tu provozována až do ukončení provozu na vlečce v roce 1970.
Akciový cukrovar v Dolním Cetně, uvedený do provozu při kampani 1868/69, si pro zvládnutí stoupajících objemů přeprav při návozu řepy a expedici výrobků roku 1881 vybudoval devítikilometrovou vlečku ze stanice Chotětov na trati Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. Provoz na ní zajišťovala zpočátku jediná lokomotiva Krauss pozdější řady 96 KkStB. Traťovou část vlečky jako součást nově budovaného železničního propojení Chotětova se Mšenem přes Cetno cukrovar v roce 1897 výhodně odprodal České severní dráze, včetně lokomotivy. Náhradou za ní získal lokomotivu novou, menší.[6]
Dvounápravovou tendrovku na mokrou páru dodala opět lokomotivka Krauss pod výrobním číslem 3625/1897. Dostala opět jméno „DOLNÍ CETNO". Lokomotiva posunovala na kolejišti cukrovaru a mezi nákladišti na trati až do dodávky nové lokomotivy typu BN 200 roku 1947, kdy byla přesunuta do zálohy. Po ukončení provozu cukrovaru v roce 1959 ještě do začátku 70.let sloužila JZD, poslednímu majiteli, který v areálu provozoval sušárnu. Už z Kovošrotu byla v roce 1973 odvezena a po zběžné opravě instalována jako pomník v železniční stanici Mladá Boleslav hl. n.[7] Roku 1991 ji v neutěšeném stavu vykoupil Jiří Mach, Tursko a během dvou let opravil, původně se záměrem ji provozovat.[8] Od roku 2014 je s označením 200.001 vystavena v areálu někdejší zastávky Litoměřice město.[9]
↑Označení číslem 200.001 podle Kryšpína není z provozu doloženo; šlo by o duplicitní použití – druhé obsazení. Lokomotiva „DOLNÍ CETNO" absolvovala 13.11.1922 dodatečnou policejní jízdu na trati Chotětov – D.Cetno s výsledkem "může býti použita pro veřejnou dopravu na tratích ČSD"[5]; podle prvorepublikových předpisů tak mohla někdy být skutečně v dokumentaci vedena pod tímto označením.
Reference
↑BEK, Jindřich, Lokomotivy let 1860-1900 (Atlas lokomotiv sv. 2). [s.l.]: NADAS Praha, 1979, 136 stran. OD-31-045-79. ss. 26-28, 118-119.
↑ŠNÁBL, Radim. Hořký osud sladké výroby: 140 let od založení cukrovaru Dolní Cetno. Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha, 2007, roč. VI, čís. 4(24), s. 16. ISSN1213-7219.
ŠNÁBL Radim, "Hořký osud sladké výroby: 140 let od založení cukrovaru Dolní Cetno". Svět (velké i malé) železnice VI/4(24), str. 2-19. Corona Praha 2007, ISSN1213-7219.
BEK, Jindřich; BEK, Zdeněk. Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD [1]. Příprava vydání Jan Vaněk; ilustrace Josef Janata, Jan Vaněk, Jan Štěpánek. 1. vyd. [s.l.]: CORONA Praha, 1999. 166 s. ISBN 80-86116-13-1.