Úřad byl poprvé zřízen Ústavou Čínské lidové republiky v roce 1954 a následně zastáván Mao Ce-tungem a Liou Šao-čchiem. Během Kulturní revoluce však Liou upadl v nemilost a úřad zůstal nadále neobsazený. Ústavou z roku 1975 byl úřad zrušen, poté byl obnoven Ústavou z roku 1982, avšak s omezenými pravomocemi. Původní oficiální překlad titulu byl „předseda“, po roce 1982 byl změněn na „prezident“, přičemž čínský výraz zůstává stejný.
Podle současné ústavy Čínské lidové republiky musí být prezidentem čínský občan s plnými volebními právy, který dosáhl věku 45 let.
Prezident je volen Všečínským shromážděním lidových zástupců, nejvyšším státním orgánem Číny, který má také pravomoc odvolat prezidenta a další státní úředníky z funkce. O volbách a odvoláních se rozhoduje prostou většinou hlasů. [1]
Podle Organického zákona Všečínského shromáždění lidových zástupců je prezident nominován Prezidiem všečínského shromáždění lidových zástupců, výkonným orgánem Kongresu. [2] V praxi si však vládnoucí Komunistická strana Číny vyhrazuje post prezidenta pro svého současného generálního tajemníka . Stejně jako všichni státní úředníci volení Všečínským shromážděním lidových zástupců je prezident volen hlasováním.
V případě, že dojde k uvolnění úřadu prezidenta, nastoupí na jeho místo viceprezident. V případě, že se obě funkce uvolní, předseda Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců dočasně vykonává funkci prezidenta, dokud Všečínské shromáždění lidových zástupců nezvolí nového prezidenta a viceprezidenta. [3]
Mezi rokem 1982 a březnem 2018 byly funkce prezidenta a viceprezidenta omezeny na dvě po sobě jdoucí období. [4] Toto omezení ale bylo zrušeno na Národním lidovém kongresu v roce 2018. [5][6]
Pravomoce a povinnosti
Za současné ústavy ustavené v roce 1982 s drobnými revizemi v pozdějších letech, má prezident pravomoc vyhlásit zákony, zvolit a odvolávat premiéra (předsedu vlády) a ministry Státní rady, udělovat prezidentské milosti, vyhlašovat výjimečný stav, vydávat příkazy k hromadné mobilizaci a udělovat státní vyznamenání. Prezident dále jmenuje a odvolává velvyslance do zahraničí, podepisuje a ruší smlouvy se zahraničními subjekty. Podle ústavy vyžadují všechny tyto pravomoci schválení nebo potvrzení Všečínského shromáždění lidových zástupců . Prezident rovněž provádí státní návštěvy. Podle ústavy je ustanovení o státní návštěvě jedinou prezidentskou mocí, která nestanovuje žádnou formu dohledu z Národního lidového kongresu. Vzhledem k tomu, že převážná většina prezidentských pravomocí závisí na schválení od Všečínského shromáždění lidových zástupců, je prezident v podstatě symbolickým postem bez jakéhokoli přímého slova při řízení státu. Proto se předpokládá, že bude fungovat spíše jako symbolická instituce státu, než jako úřad se skutečnými výkonnými pravomocemi. [7][8][9]
↑Organic Law of the National People's Congress of the PRC [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“., Article 13.
↑CPC proposes change on Chinese president's term in Constitution - Xinhua - English.news.cn [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. www.xinhuanet.com [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-10.
↑Chris Buckley and Adam Wu. Ending Term Limits for China’s Xi Is a Big Deal. Here’s Why. - Is the presidency powerful in China?. www.nytimes.com. New York Times, 10 March 2018. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.svg)
_2.jpg)
