Krom řádných, resp. skutečných prelátů, existuje též status osobního či čestného preláta – čestný titul, který není spojen s žádnými pravomocemi (a často ani povinnostmi), kterým Svatý stolec vyznamenává zasloužilé duchovní.
Katolická církev
Prelát minor a maior
V katolickém prostředí rozlišujeme podle přijatého kněžského svěcení: prelát maior (latinskypraelatus maior – prelát větší) a prelát minor (latinskypraelatus minor – prelát menší). Prelát maior přijal biskupské svěcení. Do této kategorie patří biskupové a arcibiskupové. V případě kardinálů, již jsou hierarchicky biskupům a arcibiskupům nadřazení, je situace s rozlišením na prelát maior či prelát minor obtížnější. Ze zvláštního důvodu může být papežem udělena výjimka, a může být kardinál i bez biskupského svěcení, pouze s kněžským svěcením. Typickým příkladem je kardinál Tomáš Špidlík, který byl kreován kardinálem, ale biskupské svěcení nepřijal. V tom případě ho můžeme označit jako: prelát minor. Prelát minor má pouze kněžské svěcení.
Heraldika
Heraldickým odznakem preláta je široký renesanční klobouk (italskygalero), též se užívá výraz pastýřský klobouk (italsky zvaný: saturno či cappello romano) nad štítem se šesti nebo desíti třapci v různých barvách, dle přijatého svěcení nebo svěřeného úřadu konkrétnímu hodnostáři.