Poezie všedního dne je forma poezie, jež má být srozumitelná širokým vrstvám. Vybírá si témata ze všedního života. Poezie všedního dne vznikla v Československu v druhé polovině 50. let 20. století. Pojem byl zaveden členy literární skupiny Květen (pod časopisem Květen), kteří chtěli opustit dosavadní rétoriku či abstraktnost a nahradit ji střízlivějším pohledem na všední realitu racionalitou, nebo prokázanými fakty. Užívala tak například volné veršové formy a nepatetický, prostý jazyk. Někdy jí bývá vytýkána přílišná popisnost.[1]
V mnohém navazovala na díla některých starších básníků, třeba Melancholické procházky Ivana Blatného. Mezi básníky všedního dne řadíme především Miroslava Floriana, Jiřího Šotolu, Karla Šiktance nebo Miroslava Holuba.[2] Zastánkyní tohoto stylu byla fotografka Marie Šechtlová.