Výšková členitost na území obce je značná, naprostá většina zástavby se však nachází v údolí okolo 300 m n. m. Nejníže leží niva Váhu (290 m n. m.), naopak hřeben Malého Manína vystupuje na 770 m n. m. (vrchol leží mimo katastr obce). Nejvyšší bod na území je Havraní skála (835 m) na hřebeni Hoľazní na jihovýchodním okraji.
Jádro někdejšího Plevníka leží v jižní části obce (podél silnice od Považské Teplé do údolí Drieňovky), zde stojí i zdejší katolický kostel svatého Štěpána. Severně se nachází jádro vsi Drienové, podél Drieňovky. Obě původní vesnice jsou již nedílně srostlé.
Pohled od Váhu
Dějiny
První písemná zmínka o Plevníku se datuje od roku 1354 ve spojitosti s Považskobystrickým panstvím, které podle písemných údajů existovalo od 14. století. Centrem panství byl během celého středověku až do konce 18. stoletíPovažský hrad. Obec se začala tvořit na vršku pod vrcholem Důbravky, jak bylo zvykem v této době. Považská Bystrica měla v 2. polovině 14. století přibližně 40 domů, Plevník asi pět domů a 40 obyvatel. V tomto století se rozšířil žlázový a plicní mor zvaný černá smrt, který vylidnil celé osady a obce. Cesta podél toku Váhu byla známá jako obchodní i vojenská - se směry na Moravu, do Polska a Uher. Obec byla evidována jako poddanská, tedy žili tu jen poddaní. Obyvatelé byli většinou pastevci, zemědělci a ovocnáři.
Chronologie
1354 – 1. historický údaj o Plevníku (Plevnuk anno domini 1354)
