Náměstí bylo při svém založení pojmenováno na počest dauphina, budoucího krále Ludvíka XIII. V roce 1792 za Velké francouzské revoluce bylo přejmenováno na Place de Thionville. Svůj původní název získalo opět v roce 1814.
Panovník pronajal pozemky Achillu de Harley, prezidentu pařížského parlamentu jako odměnu za jeho věrné služby v boji proti Katolické lize. Ten dostal povolení k vytvoření trojúhelníkového náměstí, druhého založeného královského náměstí v Paříži. Domy měly být postaveny ve stejném stylu jako na Place Royale (dnešní Place des Vosges): dvoupodlažní domy s podloubím, kde se nacházely obchody, pilířearkád zdobené kamennou bosáží a domy z cihel s břidlicovou střechou. Počet domů byl stanoven na 32 po celém obvodu náměstí.
Achille Harley po zaplacení poplatku zahájil výstavbu v květnu 1607 a rozprodal pozemky jednotlivcům. Náměstí bylo celé uzavřeno, mělo jen dva průchody, z nichž se dochoval ten na západní straně, který vedl k jezdecké soše Jindřicha IV. Protože však král neuložil povinnost novým vlastníkům uchovat původní tvar domů, nebylo nařízení postupem doby respektováno a vzhled náměstí tak dnes není jednotný.
Poslední budovy zachované podle původních plánů
Z plánovaných 32 stejných domů tak dnes zůstaly zachovány jen dvě krajní budovy u Pont Neuf. Ostatní budovy byly buď přestavěny nebo zbořeny a nahrazeny jinými. Naproti těmto dvěma původním domům se na Square du Vert-Galant nachází bronzovájezdecká socha Jindřicha IV. odhalená 25. srpna 1818 (původní byla roztavena během Francouzské revoluce). V roce 1874 byla zbořena celá fronta domů do ulice Rue de Harley (tvořící základnu trojúhelníkového náměstí), aby se uvolnila zadní fasáda Justičního paláce postaveného roku 1854. Na tomto místě jsou dnes zasazené stromy. Tím byla zcela narušena koncepce celého náměstí.
Dauphinovo náměstí je zmiňováno v literatuře, např. v básni La Main de gloireGérarda de Nerval nebo v románu Les Dieux ont soif (Bohové žízní) Anatola France. Malý odkaz se nachází rovněž v románu Kaput italského spisovatel Curzia Malaparta. André Breton umístil na náměstí část děje svého románu Nadja.
V hudbě Jacques Dutronc cituje náměstí v písni Il est cinq heures, Paris s'eveille z roku 1968.[17]Yves Simon, který na náměstí žil, je zmiňuje ve své písni Nous nous sommes tant aimés.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Place Dauphine na francouzské Wikipedii.