Pedocentrismus

Pedocentrismus je pedagogický směr dvacátého století, odvozený od myšlenek knihy E. Keyové ,,Století dítěte“ (1903). Podřizuje cíle výchovy a vzdělávání zcela individuálním potřebám a zájmům dítěte, přeceňuje však hlediska biologická před společenskými. Později i některými svými představiteli (J. Dewey) odmítnut jako příliš jednostranný.[1]

Znaky pedocentrismu

Pedocentrismus se vyznačuje těmito znaky:[2][3]

  1. princip individualizace – předpokládá práci s rozmanitými možnostmi jednotlivých dětí, jedná se o jeden ze základních principů reformní pedagogiky, která předpokládá práci s rozmanitými možnostmi jednotlivých dětí a zároveň je to příležitost k využití mnoha různorodých metodických postupů
  2. princip samostatnosti a aktivity – výchozím bodem je úkol, nikoli čas a to přispívá k vytvoření žákovské dovednosti plánovat a odhadovat čas potřebný pro splnění úkolu
  3. rovnoprávný vztah dětí a dospělých – pedocentrismus není pouze konceptem uplatňovaným ve školním prostředí, ale také při rodinné výchově, pedocentrismus považuje za důležité právě rovnoprávný vztah dětí a dospělých v tom smyslu, že učitel či rodič dítěti nic nenařizuje, namísto toho s ním vede diskuzi a ctí jeho názory a pohledy
  4. dítě si tvoří výuku – liší se od konkrétní alternativní koncepce, avšak styčným bodem je, že dítě má svobodu v tom, co se bude učit, záleží na jeho preferencích a samo si upravuje časový i tematický rozvrh
  5. důraz na praxi – dbá se na to, aby všechny poznatky, které se dětem dostávají, měly přímou spojitost s reálným světem, to není pouze uplatnění nabytých vědomostí a dovedností v praktickém životě, ale také vztahování učiva na prožité zkušenosti žáků
  6. důraz na vnitřní kázeň – sebekázeň, zodpovědnost – jako opak autoritativního vedení výchovy a vzdělávání
  7. důraz na spontánní činnost dětí a vzbuzení zájmu – spontánní zájem vede k soustředěné práci a není třeba kázeňských prostředků

Pedocentrismus na běžných školách

S pedocentrismem často souvisí i projektová metoda, která je hojně využívána právě při aplikaci tohoto přístupu. Projektová metoda bývá často využívána na i běžných školách v České republice. Projektová metoda je vyučovací metoda, jíž jsou žáci vedeni k řešení komplexních problémů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním. Žáci mají vliv na výběr tématu, vychází z jejich prožitků. Bývá spojována právě s alternativními přístupy k vyučování. Projektová metoda došla k širokému uplatnění na běžných školách v České republice. Nabízí nejen integraci učiva do logicky uspořádaných celků odpovídajících praktickým životním situacím. Umožňuje také samostatnou i skupinovou práci, kladení otázek a jejich zkoumání. Stanovuje jasný cíl, odpovědnost za proces i výsledek řešení.[2]

Pedocentrismus a alternativní metody v praxi

Vzhledem k tomu, že pedocentrický přístup není typickým a preferovaným způsobem vyučování, k jeho uplatňování často dochází v alternativních školách. Tyto alternativní školy sdílí podobné znaky, jako například důraz na samostatnou práci dítěte, vlastní objevování, svobodu dítěte ve volbě učiva atd. Tyto koncepty jsou tedy orientovány na dítě a vycházejí z pedocentrismu.

V České republice momentálně funguje několik škol, které pracují právě na těchto principech. Jedná se o:[4][5]

  • Waldorfská (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ, SŠ)
  • Montessori (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ)
  • Daltonská (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ, SŠ)
  • Jenská (1. stupeň ZŠ)
  • Začít spolu (MŠ, 1. stupeň ZŠ)
  • Zdravá škola (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ, SŠ)
  • Integrovaná tematická výuka (MŠ, 1. stupeň ZŠ)
  • Lesní / přírodní škola (MŠ, SŠ)
  • Svobodná demokratická škola (ZŠ)[6]

Reference

  1. ↑ Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. : Pedagogický slovník. Praha: Portál 1995. ISBN 80-7178-029-4
  2. ↑ a b Chlupáč, A. (2006). Reflexe projektové metody vyučování žákem na základní škole. Pedagogická orientace 16(3), str. 40 – 45. Dostupné z https://journals.muni.cz/pedor/article/view/945/784
  3. ↑ SOUKUPOVÁ Pavla: Dějiny pedagogiky. Dostupné online Archivováno 22. 12. 2015 na Wayback Machine..
  4. ↑ Korcová, K. (2007). Role učitele ve škole Montessori.Studia Padedagogica 55(12), 117 – 126. Dostupné z http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/447/603 Archivováno 11. 12. 2014 na Wayback Machine.
  5. ↑ www.alternativniskoly.cz
  6. ↑ NEILL, Alexander Sutherland, LAMB, Albert, ed. Summerhill: příběh první demokratické školy na světě. Druhé vydání. Přeložil Viktor JUREK. Praha: PeopleComm, 2015. ISBN 978-80-87917-16-9.

Literatura

  • Svobodová, J. (2007). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí. Brno: MSD sro ISBN, 976-80. Dostupné z:

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!