K vodě měl od malička blízko. Pomáhal rodičům v jejich zahradnictví s pěstováním plodin – chodil pro vodu do Ponávky a zaléval.[1] Se závodním plaváním začal na střední škole v 16 letech v Brně. V začátcích plaval samorostlým kraulem.[2] Měl však přirozenou fyzickou kondici a záhy se dostal do plaveckého oddílu TJ VTAAZ při Vojenské akademii. Pod vedením trenéra Otakara Záboje se začal specializovat na mladou plaveckou disciplínu motýlek.
Připravoval se podle v Československu revoluční intervalové tréninkové metody – účelově se začaly plavat jednotlivé úseky s opakování. Například plavec musel v plném tempu za sebou s krátkým vydýcháním plavat 6×50 m. Otakar Záboj popsal jeho tréninkový plán pro rok 1958 takto[3]: leden-únor — zvýšení kondiční úrovně na lyžích a v tělocvičně sportovní hry, samotné plavní v lednu hravou formou, v únoru všestranné vyplavání a technické vybroušení; březen-květen — období vrcholného dávkování tj. denně 3-5km v 25 m bazénu a suchá příprava věnované gymnastice; květen-červen: přechod do 50m bazénu s hlavní prioritou 200 m motýlek; měsíc před ME: 14 dní nácvik vytrvalosti v rychlosti (6×50m naplno s 30vt. odpočinky); týden před ME: propracování startu a obrátek, kombinace rychlostního a vytrvalostního tréninku v menších dávkách. Tento tréninkový plán se nakonec ukázal jako účinný. Na zářiovém mistrovství Evropy v maďarské Budapešti vybojoval historicky první stříbrnou medaili pro Československo z 50 metrového bazénu na olympijské trati. Ve finálovém závodě na 200 m motýlek se ujal vedení, které držel do posledních 50 metrů. V závěru ho však předběhl mohutně finišující britský Skot Ian Black a o 7 desetin sekund skončil druhý v československém rekordu 2:22,6 s.
V roce 1959 nastoupil základní vojenskou službu a přestoupil do armádní plaveckého klubu Dukly Praha. V roce 1960 startoval na olympijských hrách v Římě. Své ambice na minimálně finálovou účast však nepotvrdil. V semifinále doplaval na prvním nepostupovém místě. Ani v dalších letech na úspěšnou sezónu 1958 nenavázal a po roce 1964 se rozhodl ukončit sportovní kariéru. Podle trenéra Dukly Andělína Hlíňáka stálo za poklesem výkonnosti příliš mnoho okolních vjemů, které ho jako známého sportovce odrazovaly od svědomité přípravy.[4]
Po skončení sportovní kariéry přijal nabídku mladšího trenéra v Dukle, ze které se v průběhu let vypracoval na pozici staršího trenéra. Z Prahy se v roce 1974 přesunul do Žiliny a záhy do Banské Bystrice kam bylo nakonec převeleno armádní středisko vrcholového sportu.[5]
