Navazuje na pásmo lipanové, řeky parmového pásma přechází z hor do nížin, mají zřetelně vymezené řečiště, stejnoměrný, mírný spád a poměrně rychlý, avšak stejnoměrný proud. Dno je štěrkovité až písčité, často se vytváří hluboké tůně s pomalu tekoucí vodou, pohybem štěrku a písku v proudu se vytvářejí pískové lavice. V blízkosti břehů a v zátočinách se usazuje velké množství sedimentů a toto bahno je zdrojem živin pro množství rostlin, jako je rákos či sítina. Voda obsahuje větší množství organických látek a kalu, což omezuje čirost vody a v některých úsecích nemusí být viditelné dno. Kyslíkové poměry jsou relativně dobré, ale obsah kyslíku kolísá.[1] V zimě, při chladné vodě a v úsecích se silnějším proudění, které víří hladinu, je vysoký, v létě a při znečištění vody je nižší. Teplota vody v létě může stoupnout až na 22 °C.[2]
V těchto vodách žijí jednak ryby litofilní, které se vytírají na štěrkové dno, tak ryby fytofilní, které ukládají jikry do vodních rostlin. Většina ryb parmového pásma se vytírá na jaře, od března do června podle druhu.[2]
↑GERSTMEIER, Roland; ROMIG, Thomas. Sladkovodní ryby Evropy. Praha: Mgr. Černý - Nakladatelství Víkend, 2003. 366 s. ISBN80-7222-307-0. Kapitola Pásma tekoucích vod, s. 58–63.
↑ abING. HÁNOVÁ, Kateřina K.; RNDR. HLADÍK, Milan PhD; ING. HÁLA, Robin, a kol. Studie proveditelnosti zprůchodnění migračních překážek na vodních tocích v povodí Vltavy [online]. Povodí Vltavy [cit. 2013-02-18]. Dostupné online.
Literatura
GERSTMEIER, Roland; ROMIG, Thomas. Sladkovodní ryby Evropy. Praha: Mgr. Černý - Nakladatelství Víkend, 2003. 366 s. ISBN80-7222-307-0.