Jepice (Ephemeroptera) jsou okřídlená skupina hmyzu, jejíž původ je řazen až do paleozoika (prvohor). Dospělci mají redukované ústní a trávicí ústrojí, nepřijímají potravu a žijí obvykle pouze jeden až tři dny. Zato vodní larvy mohou žít i několik let. V jejich vývoji proměnou nedokonalou se vyskytuje unikátní stádium subimaga, což bývá často interpretováno jako původní, primitivní znak. Přední křídla jsou výrazně větší než zadní. Oči jepic jsou rýhou rozděleny na dvě poloviny.
Morfologie
Nohy jsou dlouhé a štíhlé, samčí přední pár je prodloužený. Někdy bývají úplně redukované, nebo se ulamují, takže pak ve vzduchu poletují beznozí jedinci. Na zadečku jsou dva štěty, někdy s prostředním paštětem. Jednoduchá očka jsou zachována. Křídla mají bohatou žilnatinu a většinou jsou skládána kolmo na tělo. Sameček má u pohlavního otvoru plodidlové nožky k přidržování samičky během kopulace.
Rozmnožování
Samci vytváří roje v blízkosti vod, samice přiletí a bývá okamžitě oplodněna. Vajíčka klade volně do vody, nebo se dokonce potápí a lepí je na kameny. Snůška obnáší podle druhu 300 až 9000 vajíček. Samice umírá po nakladení, samec po kopulaci. Některé jepice jsou partenogenetické.
Larvy se líhnou po deseti až třiceti dnech a absolvují třicet až čtyřicet svlékání, jejichž počet nemusí být konstantní ani v rámci jednoho druhu. Mezi dospělcem a larvou je ještě stádium subimaga, okřídlené larvy. Trvá obvykle jen několik minut, ale jsou i výjimky. Některé druhy se dokonce ve stádiu subimaga i páří.
Ekologie
Způsob života larev je značně různorodý a dá se u nich rozlišit několik ekologických typů. Živí se hlavně detritem, drobnými vodními organismy a úlomky rostlin. Jsou důležitou potravou ryb, mohou sloužit jako bioindikátor čistoty vody.
Podřády, nadčeledi a čeledi
Seznam sestavený dle Peterse a Campbella (1991), dle Insects of Australia.[1]
↑Ephemoptera: Mayflies [online]. 2002 [cit. 2015-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 June 2009.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LIEGEOIS, Maud; SARTORI, Michel; SCHWANDER, Tanja. Extremely Widespread Parthenogenesis and a Trade-Off Between Alternative Forms of Reproduction in Mayflies (Ephemeroptera). Redakce Orive Maria. Journal of Heredity. 2021-03-12, s. 45–57. Dostupné online. ISSN0022-1503. DOI10.1093/jhered/esaa027. PMID32918457. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
MACEK, Jan. Bezobratlí (2). Příprava vydání Anděra Miloš; redakce Karel Vaněk; ilustrace Pavel Dvorský, Petr Liška, Pavel Procházka, Lenka Vybíralová, Viera Postníková. 1. vyd. Praha: Albatros, 2001. 170 s. (Svět zvířat; sv. 11). ISBN80-00-00918-8.
ZAHRADNÍK, Jiří; SEVERA, František. Hmyz. Ilustrace František Severa. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 326 s. ISBN80-86858-01-4.