Palladiánské vily se lišily od římských vil a toskánských vil Medicejských: nebyly určeny pouze pro volný čas svých majitelů, ale byly především výrobními komplexy. Vily byly obklopeny rozsáhlými plochami obdělávaných polí a vinic a jejich součástí byly sklady, stáje a skladiště pro zemědělské práce. Obvykle měly postranní křídla, barchesse, určená pro pracovní místnosti, která racionálně oddělovala prostor centrální části určené pro majitele od prostoru pro dělníky, aby se jednotlivé činnosti nepřekrývaly. Centrální těleso je zase rozděleno vertikálně, přičemž každé patro plní jiné funkce.
Palladiovy vily se i díky svým popisům a podrobným nákresům, které Palladio zveřejnil ve svém pojednání I quattro libri dell'architettura (1570), staly na staletí předmětem studia evropských i mimoevropských architektů, kteří se jimi inspirovali při svých realizacích.
Město Vicenza a Palladiovy vily v Benátsku je název kulturní památky světového dědictvíUNESCO, která mimo město Vicenzu obsahuje řadu staveb italského architekta Andrea Palladia. Název této památky původně zněl pouze „Vicenza, Palladiovo město“ (angl. „Vicenza, City of Palladio“), přičemž zahrnovala jen stavby z Vicenzy. V roce 1996 byly však ke světovému dědictví začleněny i stavby mimo Vicenzu, a název tak byl rozšířen na ten současný. Zřejmě nejznámější Palladiovou stavbou je vila La Rotonda na okraji Vicenzy.