Palackého most je silniční most přes Vltavu v Praze. Vznikl v letech 1876–1878 podle projektu Bedřicha Münzbergera a Josefa Reitera pro zpřístupnění rychle rozvíjejícího se průmyslového Smíchova. Provoz na něm byl zahájen 22. prosince 1878.[1]
Nyní je to na území Prahy třetí nejstarší dochovaný most přes Vltavu, šestý ve směru jejího toku a z toho první, po němž je vedena tramvajová trať.
Pojmenování
Dříve se mostu říkalo Kamenný z Podskalí na Smíchov[2] nebo Podskalský,[3] ale brzy dostal jméno po Františku Palackém, stejně jako navazující ulice na smíchovské straně (nynější Lidická).
Při jeho stavbě bylo v Praze poprvé použito kesonové založení pilířů, které dodaly Ringhofferovy závody na Smíchově. Již při stavbě bylo počítáno s tím, že bude v budoucnu rozšířen. Od roku 1897 byla na strážní budky na obou koncích mostu osazena čtyři sousoší od Josefa Václava Myslbeka. Šlo o sousoší motivovaná starými českými pověstmi a Rukopisem královédvorským, čtyři dvojice postav: Ctirad a Šárka, Libuše a Přemysl, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj.
Od roku 1883 byla po něm jako po prvním pražském mostě vedena linka koněspřežné tramvaje. Po tomto mostě chodil v letech 1911 a 1912 Albert Einstein, když byl v Praze profesorem na německé univerzitě. Jeho cesta tudy vedla z Lesnické ulice na Smíchově, kde bydlel, do Viničné ulice č. 7.
Ke konci druhé světové války byla při leteckém náletu v únoru 1945 sousoší na mostě silně poškozena. Později byla přemístěna do Vyšehradských sadů.[5] Zároveň v souvislosti s odstraňováním škod po bombardování došlo v letech 1950–1951 k rozšíření mostu do dnešní podoby.
Popis
Pilíř, užití různě barevného kamenePalackého most, pohled z výtoňskénáplavky
Most je kamenný a má sedm kleneb. Střední o průměru 32 m, po obou stranách pak 30,4 m, 28,8 m a u břehů 27,2 m. Po válce byl rozšířen z 7,7 m na 10,3 m pro dopravu, chodníky z 1,5 m na 1,8 m. Celkově se tedy šířka zvětšila z 10,7 na 13,9 m. Jeho délka činí 228,8 m. Po mostě vede běžná dvoukolejná tramvajová trať spojující Palackého náměstí na pravém břehu se smíchovskou křižovatkou U Anděla na levém břehu.
Zhlaví pilířů a klenbové kvádry jsou z modré žuly, zábradlí z bílého kararského mramoru a poprsní zdi z červeného pískovce. Most byl původně „barevný“ – jako nový měl prvky s národními barvami, které ale působením exhalací brzy zanikly.
